Alois Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechranicích u Hradce Králové, kde byl jeho otec pekařem a rolníkem. Po studiích na gymnáziu se mladý Rašín nechal zapsat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1891 na této fakultě úspěšně promoval.
Už v době svých studií se Rašín výrazně lišil od svých vrstevníků vysokou mírou vlastní politické aktivity, se kterou se zapojoval do všeho, co souviselo s osamostatněním českého národa z tehdejší Rakousko-uherské monarchie. Protože byl Rašín dobrým a přímočarým řečníkem, organizátorem a publicistou s poměrně dobrými znalostmi z právního a hospodářského světa, byl přímo předurčen pro dráhu politika. Jeho první kroky proto směřovaly k mladočeské straně, která se v této době těšila velkého zájmu ze strany radikálních českých studentů. S Mladočechy se sice v roce 1899 Rašín rozešel a se svými přáteli založil stranu Radikálně státoprávní, ještě předtím se však spolu s radikálními studenty dostal do sporu s vídeňskou vládou, po kterém následoval vykonstruovaný proces, známý jako proces s "Omladinou". Rašín si tehdy za tuto politickou angažovanost (nazvanou též jako vlastizradu), vysloužil 2 roky žaláře, které strávil v Borech u Plzně (1894-1895).
Ani po odpykání tohoto trestu (který byl nevyžádanou amnestií zkrácen o několik dní) se však Rašín nevzdal své politické aktivity. Dále působil jako radikální politický publicista, který se nebál zapojit do jakékoliv politické debaty, související s osamostatněním českého národa, a jak již bylo zmíněno, nevyhýbal se ani přímému zapojení do politiky ve straně mladočeské a později v jím založené straně Radikálně státoprávní.
Kolem roku 1900 však začíná Rašínovi docházet, že neúprosný (a někdy i levicový) radikalismus nebude tou pravou cestou na prosazování politických názorů. Ještě v tomto roce proto odchází ze strany Radikálně státoprávní, otvírá si v Praze vlastní advokátní kancelář a spolu se svými přáteli se podílí na vydávání týdeníku "Slovo". Do politických debat se sice dál zapojuje, jeho výstupy už ale nejsou tak radikální jako na počátku jeho "kariéry".
Rašínova politická "nenasazenost" však příliš dlouho netrvala. V roce 1907 se mění vedení Strany mladočeské a Rašín se proto opět vrací do této strany - vedené nyní Karlem Kramářem a Františkem Fiedlerem. Zde se aktivně podílí na vydávání tehdy velmi populárních "Národních listů" a definitivně se zbavuje svých levicových názorů, které postupně nahrazuje čistým hospodářským liberalismem. V roce 1911 se dostává za mladočechy do říšské rady, kde mu je umožněno působit ve finančním a rozpočtovém výboru. Své teoretické poznatky tak díky této funkci doplňuje o celou řadu tolik (později) potřebných zkušeností.
Po vypuknutí první světové války se Rašín přidává na stranu odpůrců Rakousko-uherské monarchie v organizaci "Mafie". V roce 1915 je však společně s Karlem Kramářem obžalován z vlastizrady a v roce 1916 je odsouzen k trestu smrti. Od popravy ho uchraňuje až úmrtí Františka Josefa I. a následná amnestie nového císaře Karla I., která mu tento trest snižuje na 10 let žaláře. V roce 1917 je Alois Rašín již zcela amnestován a dále pokračuje v odbojové činnosti, která je jak politická, tak sabotážní (blokování dodávek zbraní na frontu). Spojuje se s T. G. Masarykem a podílí se na sjednocení pravicových a středových politických sil. Ještě předtím však během svého věznění píše Rašín první ústavu budoucího samostatného českého (československého) státu a také učebnici ekonomie s názvem "Národní hospodářství".
Po válce se stává Alois Rašín prvním československým ministrem financí v Kramářově vládě. Na tomto postu setrvává až do července 1919. Zde získává Rašín pověst budovatele státu, stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí a tvůrce československé měny.
V říjnu 1922 je Rašín do vlády povolán znovu. Opět usedá do křesla ministra financí. Tentokrát je to však pod taktovkou ministerského předsedy Antonína Švehly. Toto druhé Rašínovo působení v československé vládě má však tragický konec.
Dne 5. ledna 1923 je na Rašína spáchán atentát mladým anarchistou s komunistickou historií. O měsíc později Rašín tomuto atentátu podléhá. 18. února 1923 tak Československo přichází o jednu ze svých největších osobností.
Většinu svých teoretických názorů shrnul Rašín do díla "Národní hospodářství" (1922), které z převážné většiny vzniklo v době jeho věznění v letech 1915-1916 a svůj pohled na peněžní teorii přenesl do knihy "Můj finanční plán" (1920). Mezi další jeho "menší" práce patří "Finanční a hospodářská politika do konce roku 1921" (1922) a "Inflace a deflace" (1922).
(Zdroj: Alois Rašín (1867-1923) - tvůrce československé měny)
