Roku 1416 se usnesl kostnický koncil pohnat před svůj soud 452 českých panů, kteří protestovali proti upálení Mistra Jana Husa.

Katolická církev se domnívala, že smrtí Jana Husa se uklidní situace v českých zemích, ale opak byl pravdou. Už na podzim 1415 vystoupilo 452 šlechticů s protestem proti Husově smrti (z toho 90 příslušníků vysoké šlechty). Byl utvořen svaz husitské šlechty proti katolické lize. V čele šlechty byli dva nejvyšší zemští úředníci – zemský purkrabí pan Čeněk z Vartenberka a zemský hejtman markrabství moravského pan Lacek z Kravař. List končil zlověstným prohlášením, že „chceme hájiti a chrániti zákon Pána Ježíše Krista a jeho oddané, pokorné a vytrvalé kazatele až do vylití krve beze všeho strachu a nedbajíce ustanovení lidských tomu na odpor vydaných... “

Koncil, který se po sesazení dosavadních tří papežů prohlásil dočasnou hlavou všeho křesťanstva, však jako by ztratil soudnost. Opojen vlastní důležitostí, přesvědčen o své všemohoucnosti, poslal do rozdrážděných Čech litomyšlského biskupa Jana Železného, aby pronásledoval všechny odchylky od pravé víry. Současně nařídil pražskému arcibiskupovi Konrádovi z Vechty, aby zakázal přijímání podobojí, které se zatím zásluhou mistra Jakoubka nebývale rozmohlo. Zakázal také činnost potulných kazatelů, ať již kázali v půjčených kostelech nebo pod širým nebem.

Češi byli vždycky přizpůsobivý národ. Snažili se i tentokrát. Zástupci katolické šlechty se dokonce sešli na mimořádném sněmu v Českém Brodě a přihlásili se k závěrům kostnického koncilu. Bylo jich celkem čtrnáct, mezi nimi královský hofmistr Jan mladší z Hradce, nejvyšší zemský komoří Aleš Škopek z Dubé na Dražicích, Petr ze Šternberka, Ota z Bergova a další. Jenomže když v říjnu vyhlásil arcibiskup Konrád z Vechty na příkaz koncilu nad Prahou interdikt kvůli přítomnosti profesora právnické fakulty Jana z Jesenice, nalézajícího se již tři roky v klatbě, těžce zkoušená trpělivost Pražanů zmizela.

Do ulic vyrazil ozbrojený lid. Vox populi, vox Dei, praví nicméně jedna z nejzneužívanějších perel světového písemnictví. Hlas lidu, hlas boží. Z pražských far byli násilím vyhnáni faráři, kteří uposlechli arcibiskupovu výzvu, a na jejich místa byli dosazeni faráři přizpůsobivější. Mezi chudými kleriky bez obročí bylo kvalifikovaných kandidátů dost a dost. A tak se vyhlášený interdikt paradoxně obrátil proti ukázněným katolíkům, převážně pražským Němcům. Ti teď museli chodit na bohoslužby do předměstských obcí, zatímco v českých kostelech se vesele kázalo a popíjelo mešní víno.

Zatímco v Čechách církev „trpěla“, v bezpečně vzdálené Kostnici nepoučitelný koncil stupňoval nátlak. V únoru roku 1416 předvolal k soudu všechny české a moravské šlechtice, kteří podepsali protest proti Husovu upálení. Žádný z nich nereagoval. Jako kdyby jim chtěl dokázat moudrost jejich rozhodnutí, nechal koncil dne 30. května 1416 upálit dalšího Čecha. Byl to Jeroným Pražský, který se po Husově uvěznění vypravil do Kostnice, aby pomohl svému příteli obhájit čistotu jeho víry.

(Použitý zdroj: Od Jana Husa k Janu Žižkovi, díl 8. )