Roku 885 zemřel ve svém sídle na Velehradě sv. Metoděj, bratr Konstantina (Ciryla), slovanský apoštol a první moravsko-panonský arcibiskup.

Působil nejprve společně se svým bratrem Cyrilem, a po jeho smrti r. 869 byl pověřen pastýřskou prací nejen na Moravě, ale i v Panonii, která patřila pod jurisdikci stolce římského. Při návratu z Říma byl Metoděj uvězněn biskupy latinského ritu, a teprve na přímluvu papeže Jana VIII. propuštěn.

Na Moravě pracoval z počátku velmi úspěšně, ačkoli jemu přidělený sufragán (světící biskup) - německý kněz Wiching, značně rušil jeho dílo. Nové žaloby a spory o oprávněnosti slovanské liturgie se dostavily r. 879, kdy se přiostřil spor o „filioque“, autoritativně tehdy v Římě přičleněný článek creda.

Dopisy se Metoděj obracel do Říma a osobně si zajel do Cařihradu, kde byl přijat a posílen od císaře Basila i patriarchy Fotia. Po návratu na Moravu se sv. Methoděj setkal s vítězstvím latinského směru a nemohl vykonat více, než že odkázal své dílo nástupcům, zejména Gorazdovi.

Liturgii naposled sloužil na Květnou neděli r. 885 a třetího dne nato skonal. Pochován byl ve v chrámě Blahoslavené Panny Marie, o jehož poloze dodnes nemáme určitých zpráv.

Ovoce apoštolského působení Metodějova bylo brzy zničeno vítězstvím latinské liturgie, ale jeho památka - stejně jako Cyrilova - se nevyhladitelně vryla do srdcí všech Moravanů.

( Použitý zdroj: Os-obroda.cz )

Poznámka (Jiří Krutina):

Zde leží křesťanský základ našich zemí. Nikoliv v západním římském katolictví, ale ve východním pravoslaví. Staroslověnština se tak zásluhou obou bratří stala vedle latiny a řečtiny dalším liturgickým jazykem! V tom tkví skutečná vyspělost národních kultur. Dnes existuje evidentní snaha římskokatolické církve přivlastnit si oba pravoslavné světce, kteří na Velké Moravě křtili knížata a šířili křesťanské učení v národním jazyce. K tomu se odkazoval v Kostnici i Mistr Jeroným Pražský, kterého upálil kostnický koncil rok po Mistru Janu Husovi. Nezapomínejme, odkud a jakým způsobem k nám křesťanství přišlo: nikoliv od katolíků a z Říma a nikoliv násilím, ale ze Soluně, tedy z oblasti Řecka a z pravoslavného směru a na žádost velkomoravských panovníků.