Roku 1621, po porážce stavovského povstání na Bílé hoře, byl vydán první mandát proti nekatolickým kazatelům v zemích Koruny české, který byl počátkem stěhování všech někatolických duchovních. Všichni nekatoličtí kazatelé museli pod trestem ztráty majetku i života postupně opustit zemi a na jejich místa byli dosazeni katoličtí kněží. Obyvatelstvo zbavené svých duchovních a podřízené nové katolické vrchnosti bylo tresty a výhrůžkami donuceno přijmout jediné přípustné katolické náboženství.

Rekatolizace je násilné či nenásilné znovuobracení nekatolíků na římskokatolickou víru. V českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře a byla řízena českým králem a římským císařem Ferdinandem II. V širším kontextu zapadá rekatolizace do rámce principu cuius regio, eius religio (čí vláda, toho náboženství), který se v této etapě evropských dějin začal utvářet a jenž byl definitivně potvrzen Vestfálským mírem.

V Českých zemích se k její násilné formě přistoupilo po Bílé hoře, kdy české země rekatolizovali mimo jiné jezuité. Jsou známy i případy, kdy lidé bývali mučeni tak dlouho, dokud nepřešli na katolickou víru. Podrobný popis těchto případů lze nalézt například v knize Historie o těžkých protivenstvích církve české od Jana Amose Komenského.

Rekatolizace byla prováděna ve spolupráci světské a církevní moci. Světská moc se starala především o výkonnou a organizační část, církevní se měla postarat o náležité duchovní pozadí a hlavně o navržení postupu rekatolizační akce.

První praktický návod, jak postupovat při rekatolizaci, byl sepsán už roku 1620 pražským arcibiskupem Janem Loheliem. Jeho hlavním záměrem bylo, aby ze země co nejrychleji vymizeli nekatoličtí duchovní, stejně nepřijatelné pro něj byly nekatolické školy. Touto strategií se v Čechách podařilo rozvrátit nekatolickou církevní strukturu, což rekatolizaci výrazně usnadnilo, protože protestanté, kteří neměli oporu duchovních, snáze podléhali tlaku katolíků a konvertovali.

Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od Bílé hory a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle - rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení Rudolfova majestátu, byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře.

Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru Jana Lohelia a Valeriána Magni se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků - násilí vyvolávalo prudký odpor, na rozdíl od nenásilné formy - takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor.

(  Použitý zdroj: Wikipedia.org, Os-obroda.cz )

Poznámka Jiřího Krutiny:

Je nutné připomínat, jak se chová římskokatolická církev, když získá absolutní moc jako po Bílé hoře, jak postupovala: organizovaným zločinným způsobem, naprosto stejně jako nacisté. Je zajímavé, že obecně je přijímáno „strašení" z návratu „komunistů", ale z návratu moci katolíků si nikdo nic nedělá, přičemž toho u nás za dějiny stihli více než ti komunisté...