Dnes si připomínáme nejdůležitější státní svátek, v kterém si připomínáme zejména to, že novodobá národní svoboda a státní svrchovanost nejsou zdaleka samozřejmostí, ale že byly těžce vybojovány, a tisíce Čechů a Slováků za to, že dnes žijeme ve vlastním samostatném státě, zaplatilo cenu nejvyšší – svůj život. Současně si tím také připomínáme celý národnostně osvobozenecký zápas Čechů za svou samostatnost, kterou jsme ztratili po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Tehdy byly poráženy armády českých stavů dvěma katolickými armádami: armádou Katolické ligy a císařskou armádou Svaté říše římské národa německého. Porážka českých vojsk na Bílé hoře zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších takřka 300 let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. Tato ztracená státní a národní samostatnost byla obnovena až po první světové válce, kdy Češi a Slováci stáli na straně vítězných dohodových mocností, na jejichž vítězství se podílely Československé legie. Tento celoevropský zápas nakonec vyústil v obnovení naší novodobé státnosti v podobě společné Republiky Československé 28. října 1918. To, že naše národní existence a státní samostatnost nebyla a není samozřejmostí, si uvědomíme, když se podíváme do historie.
Podle plánů rakousko-německé válečné politické reprezentace z dubna 1915 měl být v případě válečného vítězství centrálních mocností český národ totálně germanizován, tedy likvidován.
Podruhé tomu mělo být po skončení druhé světové války, pro nacismus vítězné. Té první genocidě zabránilo vítězství Dohody, na němž participovaly čs. legie, té druhé vítězství antinacistické koalice s velevýznamnou účastí SSSR a s participací českého a slovenského domácího a zahraničního odboje na západní, africké, zejména pak východní frontě. Tradice 28. října se takto nerozlučně prolíná s tradicí dvou odbojů – 1914-1918 a 1939-1945, jejichž smyslem a dosaženým cílem bylo zabránit genocidě obou bratrských národů, českého a slovenského, a zabezpečit nezávislost a prosperitu, pokud možno v mírových, demokratických, národně i sociálně, pro všechny vrstvy obyvatelstva.
Nejlépe je dát slovo našemu prvnímu prezidentovi T. G. Masarykovi. Z poselství Národnímu shromáždění předneseného T. G. Masarykem dne 20. 12. 1918:
„Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvaleného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí, ó lide český, a pro tuto naději Tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala, nýbrž i v čemkoli dobrém skrze práci synů mých a požehnání Boží, rozhojnění jsem přijala, to všecko Tobě odkazuji“…
Proroctví – modlitba Komenského vyplnila se doslova; náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen všeobecnou sympatií do společnosti národů. …My, Čechové a Slováci, nemohli jsme v tomto světovém boji stát stranou…
Vybudování našeho státu a jeho udržení proti německému náporu na východ, naše reformace a její ideály, naše utrpení protireformačního násilí, způsobené Habsburky, zneužívajícími náboženství pro své nízké hmotné cíle, a naše probuzení, vedené ideou humanity, a vyplývající z ní demokracie – osud našeho národa přímo logicky je spjat se Západem, a jeho moderní demokracií.
Bismarck řekl, že ten, kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. Označil takto svým způsobem zvláštní světové postavení našeho národa. Jsme nejzápadnější slovanská větev ve středu Evropy a odolali jsme poněmčovacímu náporu Němců na východ. Dnešní vítězství umožnila nám naše národní houževnatost a k tomu země od přírody bohatá. Naše vítězství je také vítězstvím ostatních malých národů, ohrožených Rakouskem a Německem.
Světové i naše poměry vyžadují pronikavé sociální reformy; demokratická rovnost vylučuje všeliké vykořisťování, panství třídní.
Velké oběti na životech a statcích nevyšly nadarmo. Dosáhli jsme svého cíle. Teď se vynasnažíme, abychom si ho navždy zabezpečili…“
Ať nám dnes tato slova mohou znít příliš „vzdáleně“ a „nemoderně“, či až „šovinisticky“, pamatujme, že to byly skutečné pocity a skutečné ideje, které stáli v pozadí obnovené samostatnosti. Více než kdy jindy jsou pro nás aktuální jiná slova TGM:
„Byl jsem čtyřikrát zvolen prezidentem naší republiky. Snad mi to dává legitimaci, abych vás prosil, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Sám jsem si toho byl vždy vědom. Budu se na vás dívat, jak to vedete.“
Pozn.: Článek původně vystaven 28. 10. 2012 k 94. výročí národní a státní samostatnosti ČSR. Při této příležitosti vznikl i web VědomíNároda.cz.
{backbutton}
