Po okupaci českých zemí odešlo do zahraničí 1 265 příslušníků československého předválečného letectva, což bylo takřka 25 % jeho tehdejšího stavu. Tedy čtvrtina vojáků z vojenského letectva přímo zasáhla do boje za osvobození naší vlasti proti Německu, když o tuto možnost přišli podrobením se nám vnucenému Mnichovskému diktátu v září 1938. Nejvyššího početního stavu (1 521 mužů) naše válečné letectvo dosáhlo v březnu 1943. Na půdě Velké Británie byly ustanoveny tři stíhací perutě (310., 312. a 313.), jedna bombardovací (311.) a jedna samostatná čs. letka v rámci 68. noční stíhací britské perutě. Jiní čs. stíhači a personál bojovali přímo v rámci britských a někdy i polských perutí. Za celou válku prošlo britským královským letectvem 2 422 čs. letců. Neoficiálním titulem „letecké eso“ lze označit 12 našich stíhačů. To předpokládalo sestřelení více jak pěti nepřátelských letounů. Britové však příliš nepodporovali propagaci těchto stíhacích es, a to z jednoho prostého důvodu – ve válečném soustrojí šlo zejména o týmovou spolupráci. Nelze pouze glorifikovat jedince, nelze zapomínat na „šedou“, ale nutnou práci ostatních, kteří například těmto stíhačům „kryli záda“, jak se říká, apod. Přesto platí, že přibližně 5 % všech stíhacích letců mělo na svém kontě okolo 40 % všech přiznaných sestřelů. Přesto je nutno vyzdvihnout všechny příslušníky čs. letectva v Británii. Nebyli to jenom stíhači, ale i bombardovací piloti, navigátoři, radiotelegrafisté, radaroví operátoři, palubní střelci, mechanici atd.
Než se naši letci dostali do Británie, kde byli jednou z opor tzv. letecké bitvy o Británii, která byla první velkou porážkou Německa a záchranou Británie před vyloděním Němců, prošli si válečným ohněm už v Polsku a ve Francii. Už zde si někteří stíhači vybojovali „titul“ stíhacího esa. Během bitvy o Francii, které se zúčastnilo na 110 stíhačů, si jich tento „titul“ vystřílelo devět z nich, například Alois Vašátko (12 jistých sestřelů a dva pravděpodobné) nebo František Peřina (11 jistých sestřelů a dva pravděpodobné).
Během bitvy o Británii se na pomyslný vrchol v počtu sestřelených nepřátel dostal Josef František, který ve velmi krátkém časovém rozmezí zhruba jednoho měsíce dokázal sestřelit 17 nepřátelských letadel a stal se tak nejúspěšnějším stíhačem bitvy o Británii. Nakonec padl při přistávacím manévru kvůli únavě.
Do konce války jej předběhl Karel Kuttelwascher se svými 20 jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely, k tomu ještě připočteny tři zničené lokomotivy a osm plavidel. Tento výkon nebyl dosud překonán.
V porovnání s ostatními národy, které bojovaly v rámci britské RAF, se naše účast neztratila, ale byla významným vkladem do boje proti nacistům. Po vítězném skončení letecké bitvy o Británii se ze stíhačů stali miláčci národa, vždyť právě tato hrstka zachránila celou zemi před vpádem barbarského nacismu. Přestože nás v roce 1938 naši západní spojenci Francie a Británie zradili a předhodili hitlerovskému Německu, tak naopak čs. letci bojovali nejen za naši svobodu, ale i za svobodu Francie a Británie a přispěli tak k porážce německého nacismu. Mezi úspěchy československých bojovníků v rámci RAF patří mimo jiné 365 sestřelených (či silně poškozených) nepřátelských letadel, dále pak 6 sestřelených raket V1. K tomu je ovšem nutno přičíst velké množství průmyslových, zbrojních a podobných objektů, které byly (často úspěšným) cílem bombardování 311. bombardovací perutě.
Význam naší čs. letecké armády v Británii podtrhuje fakt, že po porážce Francie šlo o jedinou aktivně bojující složku naší zahraniční armády. Naše politická reprezentace v čele s Dr. Benešem právě při složitých jednáních s britskou stranou o uznání čs. prozatímní vlády se vždy opírala právě o sílu našeho letectva a o úspěchy našich stíhačů. V případě uznání československé prozatímní vlády z 21. července 1941 lze právem hovořit o diplomatickém „zázraku“ prezidenta Beneše, jemuž významně napomohli právě čs. letci.
Na druhé straně toto válečné úsilí v boji za naši svobodu přineslo smrt 531 příslušníků československého letectva. Právě čs. stíhací letci jsou jasným vyvrácením lži, že „Češi nebojovali“, ale naopak jasným důkazem pokračování protinacistické politiky E. Beneše. Všechny útoky a znevažování role E. Beneše jako významného protinacistického politika předválečných a válečných let jsou útokem přímo na celý čs. odboj i naši národní a státní svrchovanost.
Je smutným faktem, že mnozí letci, kteří bojovali za naše osvobození od německého nacismu, byli po únorovém puči v roce 1948 v rámci vykonstruovaných politických procesů odsouzeni, šikanováni a vězněni.
