To, že svoboda není samozřejmostí, ale je nutno ji chránit, bránit a vážit si jí, dokazuje i současnost. Boj za národní svobodu si vyžádal mnoho životů vlastenců a nebyla nám rozhodně darována, ale musela být doslova a do písmene vybojována. To si mnozí, zejména mladí, dnes plně neuvědomují. Chápou současný stav svobody jako něco samozřejmého, něco neměnného, nebo dokonce jako něco přežitého.
Opak je pravdou, jak dokazují četné kauzy týkající se nejrůznějších provokujících snah ze strany potomků odsunutých Němců z ČSR a jejich organizací – tzv. krajanských sdružení v Rakousku a Německu, kteří se nesmířili jak s výsledky druhé světové války, tak se nevzdali svých původních agresivních nepřátelských cílů vůči Čechům a jejich národnímu státu, který trvá od vzniku samostatné republiky v roce 1918 a jehož hluboké kořeny sahají až za historii habsburské monarchie Rakouska-Uherska.
Těsně po „sametové revoluci“ začali zástupci sdružení odsunutých Němců z tzv. „vyškovského jazykového ostrůvku“, kteří se velkou měrou zasloužili nejen o rozbití ČSR, ale přímo se i podíleli na perzekuci a pronásledování svých českých spoluobčanů, jak je velmi podrobně historicky zdokumentováno právě v publikaci Václava Šustka: Historie zrady, Vyškovský jazykový ostrůvek 1919-1946. Jednou z takových provokací odsunutých Němců z bývalého ČSR byl požadavek na instalování pamětní desky v okresním městě Vyškově sdružením bývalých obyvatel tzv. vyškovského německého jazykového ostrůvku. Ta měla připomínat odjakživa pěstovaný úzký přátelský vztah, dokud zde žili do roku 1945/46. Na připomínku této náklonnosti požadovali desku s nápisem, který mimo vyjmenování zaniklých německých vesnic obsahoval text: „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí: Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.“
Co se však nestalo: zastupitelstvo města – zřejmě z nedostatečné znalosti historické zkušenosti – po obšírné rozpravě žádost o zřízení desky svým usnesením schválilo. Když vešla tato skutečnost ve známost, strhla se ve veřejnosti i u různých organizací lavina protestů. Také okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově důrazně protestoval a žádal zrušení tohoto kontroversního usnesení, zejména když dosud nebyla zřízena žádná pamětní deska ani obětem nacistického teroru z let 1939-45, kterého se na místních obyvatelích dopouštěli zejména právě Němci z tzv. „vyškovského jazykového ostrůvku“, ani těm, kteří byli během protektorátu násilně vystěhováni ze svých domovů za veřejně projevovaného souhlasu Němců jazykového ostrůvku. Pamětní deska násilně vyhnaným občanům Vyškovska v rámci konečného řešení „české otázky“, se kterým začali nacisté již během protektorátu, dosud instalovaná není. Což je minimálně ostudné.
Je současně typickou německou vlastností, že dosud nezazněla ze strany Sdružení německého obyvatelstva – landsmanšaftu žádná omluva občanům Vyškovska, kteří byli za vlády nacistů postiženi, vězněni, mučeni a ubíjeni v koncentračních táborech a popravováni stannými soudy, a zejména ani těm, kteří v době, kdy tito Němci z vyškovského jazykového ostrůvku nadšeně hajlovali a slibovali Adolfu Hitlerovi věrnost až za hrob, byli po tisících vyháněni ze svých domovů, aby se mohla uskutečnit vize „Německé vyškovské oblasti“, kde budou napříště žít jenom Němci.
Okresní ČSBS podal protest proti rozhodnutí instalovat desku se zněním, které požadovali zástupci odsunutých Němců, a žádal o zrušení usnesení městského zastupitelstva ve Vyškově. Pro podporu tohoto úsilí vznikla dílem Václava Šustka publikace Historie zrady, Vyškovský jazykový ostrůvek 1919-1946. Vlivem právě této publikace, která na základě historických skutečností zcela vyvrací lživá tvrzení o odjakživa pěstovaném úzkém přátelském vztahu vyškovských Němců se svými českými spoluobčany, dokud zde žili do roku 1945/46, bylo nakonec téměř po deseti letech dosaženo zrušení usnesení městského zastupitelstva o instalaci této desky.
Tato na první pohled „usmiřující“ snaha ze strany německého krajanského sdružení měla jediný charakter, a to: provokaci potomků odsunutých Němců z vyškovského jazykového ostrůvku, zajištění historického alibi, kterého by mohlo být v budoucnu zneužito například pro vznášení neopodstatněných „nároků“, a v neposlední míře se jednalo o snahu přepisovat historii, jak mají zástupci německých landsmanšaftů v popisu své práce. Právě tato publikace a její autor Václav Šustek s kolektivem pomohli k prosazení historické pravdy ve výše uvedeném případu snahy o překrucování historické zkušenosti ve Vyškově ze strany dřívějších německých spoluobčanů. V knize autor specifikum vyškovského jazykového ostrůvku začleňuje do širšího kontextu historických událostí zápasu ČSR o svou samostatnost i následného období cíleně prováděné genocidy na českém národě, a také ve světle pravdy uvádí na pravou míru roli tzv. „sudetských“ Němců v rozbití ČSR. Tato kniha svým pojetím a obsahem přispívá k pravdivému objasňování českých dějin a uchovává historickou zkušenost česko-německých vztahů nejen během let 1939-45. Pomáhá tak dnešním občanům se orientovat v historických procesech, které formovaly a formují česko-německé vztahy na základě historické pravdy. Za to mu patří náš dík.
Tuto cennou publikaci Václava Šustka se nám podařilo vydat v podobě e-knihy, a tak pomoci v jejím šíření, a zejména v uchování jako jedinečného textu, který svým čtivým a pro laiky přístupným způsobem objasňuje roli „sudetských“ Němců v naší historii jak ve vztahu k naší minulosti, tak i dnešku. Kniha je dostupná ve všech třech podporovaných formátech pro elektronická čtecí zařízení na webu VedomíNároda, a ve formátu PDF i na webu ČNL: http://www.ceskenarodnilisty.cz/e-knihy/historie_zrady.pdf.
Děkujeme za pomoc v jejím šíření, a tak v zachovávání historické pravdy.
19. 8. 2012
{backbutton}
