Vážený pane Vacku, vážený pane Krutino,

chci vám poděkovat za novou knihu Odhalená tvář Němců. Přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Jsou v ní skutečnosti, které si člověk ani neuvědomí, že jsou opravdu reálně přítomny, dějí se a pomalu se vkrádají do mysli, až se může stát, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Kéž se dostane co největšímu počtu českých čtenářů! Knihu jsem četla na návštěvě u svých rodičů. Některé pasáže jsem předčítala svému otci, protože to bylo tak silné, že byla potřeba se s tím podělit. Otec se zájmem řekl: "To je perfektní kniha! Můžeš mi ji koupit?" Ráda jsem mu tu svou dala, s tím, že si ji koupím znovu. Druhý den ráno jsme šli na procházku a otec říkal: "Objednej mi ještě dvě knihy pro přátele", a dodal: "Pozor, aby to Němci neskoupili a nezabavili". Knihy jsem už koupila v Olomouci a přibrala další tři kusy, pro sebe, syna a dceru.

Musím říct, že kniha je duchovní, pane Vacku. Cítila jsem vliv na šestou čakru.

Nejvíc mě šokoval pohled do myšlení Němců, myslela jsem si, že idea nadlidí je minulostí, dále, že všichni byli šťastni, že válka skončila, a ono pro Němce to bylo neštěstí. Vědomě vyráběli pojízdné plynové komory a vědomě tam...... ani to nemohu dopsat. Pro posílení vědomí národa u dnešní mladé generace, by bylo dle mého názoru dobré, dát ji číst jako povinnou literaturu, popřípadě činit z ní referáty do předmětu zvaného Základy společenských věd, nebo Občanská nauka. Zajímalo by mě, kolik Čechů zná dopis presidenta Edvarda Beneše, který otiskujete v knize Němci. Musím se přiznat, že já jsem ho neznala, nevěděla o něm. A bude mi 60 let. Tak tento dopis, to mě jen tak prolétlo hlavou, by se mohl ve školách učit zpaměti. (Připomnělo se mi, jak jsme museli ve škole umět zpaměti pasáž z Babičky Boženy Němcové na známku, pěkně plynule.) Dále bych do škol zavedla znalost Projevu Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa, který je zveřejněn ve skriptech Chtěl nás vyhubit, byl zabit.

Mládež ví, že byla válka, ale vaše kniha nasměrovává lidi, jak dál, kudy vede cesta a jak z toho všeho ven, jak pro Čechy, tak pro Němce. Ukazujete tu cestu jasně a zřetelně. Ještě jednou, moc děkuji.

Dalo by se psát dál a dál, ale to stačí. Jsou to jen mé názory. Tolik si přeji, aby ta naše česká zem zůstala českou na věky věků. Jana Kačmarčíková

PS. Mému otci je 86 let. Těší se dobrému zdraví, jezdí na kole, běhá po kopcích a fotografuje.

Poznámka JK:

Jak rozdílné reakce naše knihy vzbuzují. Někdo jejich vnitřní poselství zcela jasně chápe a rozumí mu a nevidí nikde „štvaní k nenávisti“, jak nám naopak napsal jiný čtenář, ale poučení. Jenom doplním, že paní Kačmarčíková je současně učitelka – i to je velmi potěšující, neboť právě pedagogové na základních a středních školách jsou tím přímým působitelem na generace budoucí. Pravdivě informovat o dějinách nebo vyvracet nepřátelskou propagandu není o štvaní nebo dokonce o babraní se v minulosti, ale o poučení a uvědomění si, že hledat štěstí ve světě je marnost nad marnost, což nás současně ale nezbavuje zodpovědnosti za náš život, který je součástí širší společnosti a prostředí v kterém žijeme.

{backbutton}

Additional information

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain