V rámci katolické demagogie a propagandy, v které je římskokatolická sekta přes ta staletí, co hypnotizuje „křesťany“ po celém světě tím, že má něco společného s křesťanstvím, nebo dokonce s duchovním mistrem Ježíšem Kristem, jsme se dozvěděli přesně na den výročí 1150 let od příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, že bývalý papež Jan Pavel II. bude svatořečen.

Postupy ŘKC jsou stále stejné. Jelikož se ŘKC a její představitelé považují za jediné pravé náboženství na světě, na které si dělají monopol v čele s papežem, který je zástupcem „boha“ na zemi – to rozumějme dobře – on je skutečně zástupce „katolického boha“ na naší zemi – v tom mají katolíci naprostou pravdu. Nejedná se ale o pravého Boha, Boha všech svých dětí, jedná se pouze o zbožštělou katolickou ego-představu boha, kterou navíc po celou dobu své existence násilím a za použití těch nejzvrácenějších prostředků vnucovala a vnucuje druhým, kteří věří v Boha jiným způsobem. Ti jsou většinou označováni jako jinověrci, heretici, kacíři, no zkrátka ti „podřadní“.

Co se představitelům ŘKC nepodařilo úplně vymazat z povědomí lidí a překroutit, tak se snaží alespoň dostat pod „svá křídla“, jak se říká. K tomu používá ŘKC tzv. „ekumenismus“. Podobně je to i s oslavami a svátkem příchodu obou východních pravoslavných věrozvěstů. Příchod obou řeckých pravoslavných bratří na Velkou Moravu se církvi nepodařilo vymazat z obecného povědomí lidí. Je tím řečeno jedno velmi zásadní a významné pro náš národ i stát: náš národ i stát je tradičně pravoslavný, nikoliv „katolický“. Původní staroslovanské náboženství včetně jeho vnitřní duchovnosti bylo za časů Velké Moravy i za prvních přemyslovských knížat v našich zemích zcela živé. Přijetí pravoslaví byla z velké části, jak se říká, „z nouze ctnost“. Rastislav, velkomoravský kníže, si byl velmi dobře vědom nebezpečí, které plynulo od latinských franckých kněží. Společně se západním křesťanstvím se šířila zejména moc Francké říše, s kterou byl papež ve shodě. Proto věděl, že pokud má uhájit samostatný stát, musí se stát samostatnou jednotkou s křesťanskou vírou. Proto se prvně obrátil na papeže – ten mu ale nevyhověl a neposlal biskupa na Velkou Moravu. Tím by se zamezilo pronikání vlivu franckých kněží a tedy mocenského vlivu Franků. Papež, kterému vyhovoval postup Franků, odmítl, a teprve poté se Rastislav obrátil na Konstantinopol a bylo mu vyhověno. Neposlali na Velkou Moravu biskupa, ale duchovní praktiky. Ti vzali svou misi velmi vážně, a dokonce přinesli písmo a staroslovanština se stalo dalším liturgickým jazykem – samozřejmě se vším negativním, co tím bylo vyvoláno ze strany západního papeže a jeho franckých králů. Rozdíl mezi chováním latiníků a dvou řeckých věrozvěstů byl obrovský. Rastislav tedy nezval tyto věrozvěsty proto, že by chyběla tehdejším Slovanům, našim předkům na Velké Moravě, víra nebo náboženství – oni měli plně své vlastní velmi rozvinuté náboženství, včetně své vnitřní duchovní praktické stránky, ale šlo o obranu státu. Pouze byl přijat pravoslavný křesťanský plášť, který byl přijatelný a srozumitelný i Slovanům. Tím se současně Rastislav a panovníci Velké Moravy snažili zabránit pronikání franckých kněží a získávání jejich vlivu ve vlastní zemi – což byla moderním jazykem v podstatě „pátá kolona“ Franků. Aktivita franckých kněží však neustala – naopak byla vystupňována.

Tento „pravoslavný“ základ našich zemí se později projevil například při akci, ve které českoslovenští vojáci odstranili R. Heydricha. Úkryt jim poskytli představitelé pravoslavní církve, a to v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Dnes si tento svátek, který je i státním svátkem, snaží „přivlastnit“ ŘKC, a tak se tam producírují její preláti a biskupové, Vlkem počínaje, Dukou a Graubnerem konče.

Aby toto výročí, a tedy připomínka pravoslavného základu našich zemí: České i Slovenské republiky, nebylo tak hlavním tématem dne, současně se v hlavních mainstreamových médiích objevila veledůležitá informace, že bývalý papež Jan Pavel II. bude svatořečen. Ve zprávě se nezapomnělo připomenout, že právě za jeho vedení ŘKC se zhroutily komunistické režimy ve východní Evropě – jako kdyby on nebo ŘKC s tím měla co do činění. Jako zázrak se uvádí nějaké vyléčení z nemoci – jako kdyby to měl být skutečný zázrak. Ale Janu Pavlovi se povedl jiný skutečný „zázrak“, pokud si vzpomeneme. Byl to právě papež Jan Pavel II., který blahořečil v podstatě masového vraha chorvatského arcibiskupa Štěpaniče, který během druhé světové války spoluvládl ve fašistickém ustašovském Chorvatsku – satelitu nacistického Německa. Fašistický stát Chorvatsko byl jedním z nejzločinnějších systémů za války. Byl výjimečný tím, že zde vládli fašisti společně s katolíky – jednalo se o klerofašistický stát, podobně jako ve Španělsku a na Slovensku. Během jeho existence probíhala genocida pravoslavných Srbů. V Chorvatsku byl jeden z nejhorších koncentračních táborů, kde nad praktiky zde používanými k likvidaci Srbů se pohoršoval i Himmler. Za tichého souhlasu a za plného vědomí arcibiskup Štěpanič podporoval tuto genocidu – proč, je zřejmé: z pohledu Vatikánu a katolíků šlo pouze o „kacíře“. Na těchto vraždách se podíleli i katoličtí duchovní. To je historicky zdokumentováno. Uvádí se číslo 800 000 zavražděných Srbů klerofašistickým ustašovským režimem. Tento arcibiskup, který se neštítil spoluvládnutí s fašisty, byl za své konání a činy „blahořečen“ právě Janem Pavlem II.! A to je dle mého názoru jasný „zázrak“ – neboť udělat z masového vraha a náboženského rasisty „blahoslaveného“ – to je fakt zázrak – to neumí ani Bůh, zatímco papež římskokatolické sekty ano! On je více než Bůh!

Nedělejme si iluze, že se něco v této nadnárodní firmě změní změnou „obličeje“ papeže, nebo na základě jeho mediálních vystoupení o vybízení k pokoře, chudobě atd. To vše je jen dobře zvládnutá marketingová rétorika, nic jiného. Jeli jeden „obličej“ už nepopulární – vyměníme jej. To je běžná strategie. Výroba „blahoslavených“ a „svatých“ v této sektě tedy vypadá takto: ti, kdo se zaslouží o rozšiřování moci církve, jsou její svatí a blahoslavení, a je zcela jedno, pokud přitom posvětí například zavraždění 800 000 lidí – jsou to přeci kacíři. A ten, kdo takové výtečníky blahoslaví, pak zase získá třeba i svatořečení. Dokud se lidé budou nechávat stále ohlupovat hypnotizujícím působením této nebezpečné sekty, dotud se budou pořád divit, jak to je možné? Jak to, že znásilňují nezletilé – zejména chlapce, že je mezi klérem tolik homosexuálních pedofilů, jak to, že neodsoudila církev zločiny hitlerovského Německa, a dokonce jeho pohlavárům umožnila známou „krysí stezkou“ únik před spravedlností do zemí Jižní Ameriky. Nenechme se klamat zevním duchovním hávem – ŘKC nemá nic společného ani s křesťanstvím, ani s Ježíšem Kristem, ani s duchovním životem, a ani nešíří klid a mír a porozumění ve světě – právě naopak. Čím dříve si to většina lidí uvědomí, a přestanou tuto sektu vyživovat svou pozorností a zbožným citem a obrátí jej do vlastního nitra, tím bude o něco málo lépe na světě.

Je velmi smutné, že se této organizaci ve spojení s kolaboranty – katolíky Nečasem a knížetem z „černého lesa“ v bývalé vládě podařilo získat lup v podobě tzv. „církevních restitucí“. Je to ostuda českého národa, že to nechal dopustit – zadlužili jsme své děti, kteří budou splácet ze svých daní organizaci, která má na rukou krev nejen našich bratrů Srbů, ale i věrných Čechů, jako byli Mistři Jan Hus a Jeroným Pražský a celá řada dalších. Je nutné nazývat věci pravými jmény.

{backbutton}