Následující příspěvek k německé otázce nám poslal Petr, který sídlí v Aši, která byla baštou Henleinovců. Má své informace proto z prvé ruky. K příspěvku napsal úvod. Čerpá, jak uvádí, z knihy Josefa Řehky „Podzim trpkých plodů – protifašistický odboj 1938 na Chebsku z pohledu pamětníků“.

To nejsou výmysly falešných historiků, ale vzpomínky přímých svědků a pamětníků.

NEVYHLÁŠENÁ VÁLKA O ČESKOSLOVENSKÉ POHRANIČÍ OČIMA PŘÍMÝCH ÚČASTNÍKŮ CHEBSKÉHO OKRESU

V září tohoto roku uplyne již 75 let od doby, kdy sudetští Němci v čele s Henleinem a s vydatnou podporou a pomocí říšských Němců bourali naši demokratickou republiku. Byli to právě sudetští Němci, "občané" Československa, kteří se velikou a nezanedbatelnou měrou postarali o to, že ještě před osudným Mnichovem přišla Československá republika o svá pohraniční území. Z těchto jejich podvratných a záškodnických činů proti naší republice je usvědčují dobové kroniky a doklady, které jsou uchovány v archívech. Z těchto kronik a dokladů vyplývá to, že sudetští Němci z chebského okresu, kteří si říkali Egerlendři (Chebané) platili vždy v bojových akcích za ty nejspolehlivější. Ani likvidace dvou sudetských divizí u Stalingradu jim neotevřela oči a do posledních dnů věrně sloužili nacistickému výboji. Chebsko se chlubilo 36 nositeli nejvyššího vojenského vyznamenání říše, rytířského kříže. Továrny na Chebsku, přebudované na válečnou výrobu, pracovaly naplno. Zdejší území platilo za jedno z nejhorších v zacházení s válečnými zajatci a zavlečenými cizími dělníky. Toto jsou nezpochybnitelná fakta dobových kronik a dokladů, které si vedli samotní sudetští Němci v letech 1938-1945. Když se blížil konec války a bylo jasné, že Německo válku prohraje, tak sudetští kronikáři vytrhávali z kronik listy a ničili je. Byli si až dobře vědomi toho, čeho všeho se Němci, a hlavně ti sudetští, vůči republice dopustili. Je zajímavé, že nejvíce byly ničeny zprávy z podzimu 1938.
Následující statě jsou vybrány z knihy pana Josefa Řehky. Kniha se jmenuje "Podzim trpkých plodů - protifašistický odboj 1938 na Chebsku z pohledu pamětníků". Statě jsou kráceny.

SIGNÁL PŘIŠEL Z NORIMBERKA
Bylo pondělí 12. září 1938 večer...
Hitler domluvil. Všichni do ulic, bylo heslo okamžiku. Všude se jásalo, zpívaly se nacistické písně, vyřvávala štvavá hesla a vyvěšovaly se říšskoněmecké prapory.

Aší táhl osmitisícový průvod, o kterém tehdejší místní noviny napsaly, že byl klidný a pořádek byl udržen. Ve skutečnosti byl ašský antifašista Josef Weidhaas zbit a ztýrán a těžce raněn bodnutím nožem, takže musel být převezen do ašské nemocnice. Civilního strážníka, Ludvíka Marka, který projížděl Aší jako průzkumák, strhli z motorky, těžce zranili a nasypali mu pepř do očí.

Když byl v Německu z utečenců založen Sudetendeutsche Freikorps, stovky ašských nacistů běžely přes hranice, aby tam vstoupili do této záškodnické organizace. První přepad celnice byl hlášen z Nových Domů u Aše. Policejní hlášení z té doby nám prozrazuje, že střepinami granátu byli těžce raněni příslušníci Finanční stráže Josef Volf a František Pirgl.

VYKLÍZÍME AŠSKO
Ve večerních hodinách 21. září se některé naše úřady stáhly z Aše. To byl signál pro henleinfašisty. Kolem půlnoci jako první vyvěsili říšskoněmeckou vlajku na domě mládeže na ašském náměstí. Pak to začalo: Auto s velikou vlajkou s hákovým křížem, projíždělo ulicemi. Skupiny mladíků vyvolávaly heslo "Vyvěšte vlajky", ze všech věží se rozezněly zvony. Náměstí se začernalo lidmi. Němečtí úředníci, kterých naše republika zaměstnávala hodně, nešli spát. Spolu s ordnery obsazovali úřady. FS také obsadili všechny celnice v ašském výběžku a ukradli tam zbraně. Ordneři také zatýkali ve městě české úředníky, četníky a jiné státní zaměstnance, pokud v Aši ještě zůstali. Vše jim šlo příliš hladce, a tak se ukázalo, že akce byla velmi pečlivě naplánována.

Zatčené, mezi nimiž byli i němečtí antifašisté, nahnali do budovy bývalé státní policie. Zde byli vyslýcháni, uráženi a biti. Potom je rozdělili do skupin a nakládali na ukořistěná auta a dopravovali je většinou do koncentráků, ale i do jiných věznic na území říše.

Zatím v ašských ulicích opět hlídkovali ordneři FS. Vedení henleinovské strany, které převzalo výkonnou moc, přijímalo nejrůznější protičeskoslovenská usnesení a učitelé s dětmi ve školách pořádali slavnostní hodiny. Do města přijela kolona Hitlerovy mládeže na kolech a projížděla ulicemi. Z říše přijelo také mnoho jiných návštěvníků, takže ulice byly přeplněny auty s říšskoněmeckými poznávacími značkami. V závodech se nepracovalo, ve školách nevyučovalo, na dva dny byl vyhlášen svátek. Po Aši se procházeli mnozí návštěvníci v nacistických uniformách, nechyběli mezi nimi ani uniformy SS.

"Bojovníci za svobodu", jak si rádi záškodníci z Freikorpsu říkali, vytvářeli tzv. zajišťovací linii proti československým silám. Táhla se od Vojtanova k Antonínově výšině, k Ostrohu a dále k Libé.

Jedno svědectví, které se z této doby zachovalo, vyprávěl pan Karel Kříž, který býval v těchto těžkých dnech vedoucím pošty na nádraží v Aši. V budově byla československá pošta i celnice, tam také bydlel.

Z počátku byly poměry přijatelné. Scházeli se s Němci v nádražní restauraci u piva. Později se poměry začaly přiostřovat, už si s ním, s Čechem, k pivu nesedli. Dostal i výpověď z bytu, museli se stěhovat jinam. Stav se neustále zhoršoval. 20. září se naši pošťáci německé národnosti nedostavili do práce. Pošta byla ignorována, téměř nikdo na ni nepřišel. Pan Kříž volal Prahu a doporučil uzavření pošty a odvoz peněz do vnitrozemí, ale nedostal souhlas. Na nádraží bylo mnoho rodin Čechů a německých antifašistů, které utíkaly do vnitrozemí. Poslal též svou rodinu na rodné Kladensko. V noci z 21. na 22. září jej probudil rámus v ulicích. Vyhlédl a uviděl, že na domech vlají říšskoněmecké prapory. Rychle se oblékl a běžel do úřadu. Najednou měl proti sobě hlídku ordnerů. Byli ozbrojeni novými puškami a na rukávech měli pásky s hákovým křížem. Slyšel "Halt, Hände hoch! (Stůj, ruce vzhůru!). Byl zatčen a odveden na strážnici policie. Teď tam vládli oni. Nebyl sám, v cele uviděl mnoho známých Čechů i německých antifašistů. Odvezli jej k výslechu na nádraží. Němcům nešlo do hlavy, jak mohl informovat Cheb o tom, co se v Aši děje, vždyť oni už dávno s německou důkladností telefonní vedení zničili. Sám v té chvíli nevěděl, že tuto zprávu podal montér Martínek, který se na potrhané dráty napojil kontrolním telefonem.

Později zatčené po skupinkách vyháněli a nakládali na ukradené auto české čokoládové firmy Rupa. Nevěděli, kam je vezou, vyložili je na dvoře káznice v Saském Cvikově. Zde je věznili úplně bez informací. Až po týdnech byli propuštěni, a teprve pak se dozvěděl, co všechno se zatím s Československem stalo a mohl se vrátit k rodině.

PLNILI SLOVA PŘÍSAHY
Po vyhlášení stanného práva i venkovští henleinovci utíkali za hranice. Tam už existovaly jednotky sudetoněmecké legie. Už 15. září, byla našimi bezpečnostními orgány zachycena spolehlivá zpráva, že tato legie soustřeďuje své síly kolem ašského výběžku. 17. září ji přeformovali tím, že oficiálně založili Sudetoněmecký Freikorps (SdFK). Výzbroj získali od německých fašistů, především to byly zbraně rakouské armády. První přepad provedli v noci ze 17. na 18. září, když přepadli celnici v Nových Domech u Aše. Po okupaci Ašska postoupili na linii ohraničující ašský výběžek. Tam boje pokračovaly a měly charakter pravidelné války.

Major Helvín, velitel falknovského praporu Stráže obrany státu, určil pro náš úsek obrany jednotky, jejichž velitelem byl major Blecha, důstojník hraničářského praporu č.5 z Chebu. Ten rozestavil své sporé síly, zpravidla družstva, na důležitá místa obrany v okolí města Chebu, směrem ke státní hranici.

SdFK a SA obsadili Plesnou 22. září v časných ranních hodinách a odtud ohrožovali Skalnou ze severu. Hned po vstupu pořádali odvody do freikorpsu a jako jinde i zde zatýkali a odvlékali do Německa své protivníky. Odvlekli i v noci odzbrojené příslušníky Finanční stráže a četnictva. Zároveň obsadili i Vojtanov.

Skalnou se fašistům podařilo uchvátit v noci na 24. září. V tomto malém okresním městě a v jeho okolí, pak byly přestřelky až do posledního zářijového dne, kdy tam byl těžce raněn vojín Dohnal. Nejdéle se bránila jednotka u obce Křižovatka, která byla posílena místními antifašisty. Kousek za Skalnou, směrem na obec Křižovatka, stojí u lesa prostý pomníček. Připomíná tragédii osmadvacetiletého dozorce Finanční stráže Františka Karáska, rodáka z Plzně-Božkova. Byl při ústupu smrtelně raněn 30. září, henleinovci jej sebrali a dopravili do ašské nemocnice, kde v sobotu 1. 10. pozdě večer zemřel.

22. září se stáhlo družstvo SOS z Hazlova, na křižovatku k Horním Lomanům. Obsadilo železniční přejezd na Aš a bylo zde několikrát freikorpsem napadeno. Při jednom z nočních přepadů, byl zákeřně zavražděn dozorce Finanční stráže z Hazlova, Rudolf Josiek. Večer na to, provedli naši společně s obrněným autem protiútok na SdFK u blízkých kaolinových jam a zlikvidovali dva nacisty. Když 30. září večer členové SOS ustupovali na nákladním autě a ve Františkových Lázních po nich jeden ordner vystřelil, odpověděli palbou a zastřelili jej.

Naše jednotka u elektrárny v Dolních Lomanech, po napadení silnou palbou těžkých kulometů a útokem ručními granáty, večer na svatého Václava kolem 20. hodiny, nevydržela a z obavy, aby nebyla obklíčena, ustoupila na čáru Tršnice-Sooský les. Nepřítel pálil z kulometů tak, že střely létaly až do obce a na naší straně byl těžce raněn do prsou policejní strážmistr Jaromír Ambrož.

Strategicky důležitým bodem československé obrany byl dvůr Sorkov. Nachází se na vyvýšené planině, hned za lesem, vlevo od silnice vedoucí z Chebu na Libou. Z vyprávění očitých svědků jsme se dozvěděli o několika bojích i s nasazením obrněných vozů a tanků, a že dvůr přešel několikrát z našich rukou do německých a naopak. 24. září ve 20.40 hod. prapor SOS Sokolov hlásil do Prahy: "Jednotky jsou umístěny celkem na dosavadních místech. Pouze jednotka u Sorkova, asi 3km východně od Libé, byla ohrožována ordnery a před obavou obchvatu ustoupila asi 3km východně do Lužné". Příští den podnikl freikorps dva útoky na hlídku v Sorkově, ale byly odraženy. K Sorkovu přijelo na pomoc několik obrněných automobilů, pro silnou kulometnou palbu však musely zpět. Pod tlakem tří čet SdFK, soustředěných u Ostrohu, musely večer jednotky SOS ustoupit k Lužné. Neunesly palbu dvou lehkých a dvou těžkých kulometů, řízenou bílými a zelenými světly z kopce Kappelenberg v Sasku.

Jedno družstvo od Sorkova ustupovalo na hráz rybníka Amerika u Františkových Lázní. 29. září tam byli ručním granátem těžce raněni strážmistři četnictva Josef Šuk z Hazlova a další příslušník, který k nám přišel jako posila ze Slovenska. Bojovalo se tam, až do všeobecného ústupu večer 30. září.

Pomezí je přímo na hranici, tam probíhaly boje do 23. září. Pak se pro jeho nevýhodnou polohu družstvo SOS stáhlo k osadě Podhoří u Chebu. 30. září mezi 13. a 14. hodinou došlo k přepadení hlídky SOS u obce Podhoří. Při tomto přepadení byl strážník Petráš zastřelen a strážník Koroly těžce zraněn. Útočníci útočili puškami a kulomety. Posádku celnice z Pomezí a družstvo SOS, které zde byly zakopány, napadl SdFK z okolních lesů. Došlo k boji, trval asi hodinu, na místě zahynul strážmistr policie Josef Petráš, který byl na náš okres poslán také jako posila z Užhorodu. S ním ze stejného místa přijel i strážmistr policie Ján Koroly, ten byl v boji těžce raněn.

Vojáci Stráže obrany státu, ztraceni na hranici, byli vybíráni z nejvěrnějších. Stáli do poslední chvíle proti mnohonásobné nepřátelské přesile, přesto vydrželi a tak naplnili slova vojenské přísahy.

SMUTNÁ BILANCE
Na území dnešního chebského okresu v prvních bojích za svobodu Československa, v září 1938, položili svoje životy:
Kelnner Jan - policejní strážmistr, narozený 20. 4. 1911.
Bláha Emanuel - železniční zřízenec, narozený 8. 12. 1910.
Tejček Václav - vrátný ČSD, narozený 10. 8. 1908. Všichni tři padli v boji, při dobývání henleinovské centrály v Chebu u nádraží 14. 9. 1938.
Becker Adam - hostinský, národnosti německé, antifašista. Byl zavražděn 24. 9. 1938 v obci Ostroh po vpádu SdFK.
Josiek Rudolf - dozorce Finanční stráže, narozený 2. 12. 1914. Byl zavražděn 28. 9. 1938 u Horních Loman.
Petráš Josef - strážmistr policie, narozený 11. 2. 1910.
Padl 30. 9. 1938 v boji s henleinovci u Podhoří.
Karásek František - dozorce Finanční stráže, narozený 27. 10. 1910. Byl smrtelně raněn mezi Skalnou a Křižovatkou, dne 30. 9. 1938. Potom byl odvlečen do ašské nemocnice, kde 1. 10. 1938 zemřel.
Neznámý německý antifašista - byl smrtelně raněn a odvezen z bojové linie do ašské nemocnice, kde po převozu dne 1. 10. 1938 nepřítelem nepoznán zemřel.

V boji s henleinfašisty byli těžce raněni:
Brůžek Václav - strážmistr policie. 11. 9. 1938 v Chebu byl těžce zraněn při potlačování srocení fašistů.
Marek Ludvík - civilní policejní strážník. 12. 9. 1938 byl v Aši přepaden a zraněn při nepokojích henleinovců.
Čech Jindřich - strážmistr četnictva. 13. 9. 1938 byl při přepadu policejního auta v Plesné zraněn.
Volf Josef - respicient Finanční stráže. 18. 9. 1938 byl při přepadu celnice Nových Domů u Aše zraněn granátem.
Pirgl František - pomocný dozorce Finanční stráže. 18. 9. 1938 byl při přepadu celnice Nových Domů u Aše zraněn granátem.
Weidhaas Josef - německý antifašista. 12. 9. 1938 byl při demonstraci fašistů v Aši přepaden, zbit a pobodán.
Bulej František - vojín v záloze. 21. 9. 1938 byl postřelen freikorpsem při přepadu celnice ve Wiessu.
Janda Oldřich - dozorce Finanční stráže. 22. 9. 1938 byl postřelen fašisty při přepadu v Mýtině.
Kučera Josef - dozorce Finanční stráže. 22. 9. 1938 byl střelen fašisty do pravé nohy při přepadu v Mýtině.
Toman Adolf - respicient Finanční stráže. 29. 9. 1938 byl postřelen henleinovci při přepadu hlídky SOS v Mýtině.
Štys Karel - strážmistr četnictva. 29. 9. 1938 utrpěl průstřel břicha a rozdrcení pravého předloktí, při boji s fašisty v Mýtině.
Šuk Josef - strážmistr četnictva. 29. 9. 1938 byl zraněn granátem, hozeným henleinovci na hrázi rybníku Amerika u Františkových Lázní.
Dohnal Bartoloměj - vojín v záloze. 30. 9. 1938 byl zraněn při přestřelce henleinovci u Skalné. Utrpěl průstřel levé tváře.
Koroly Ján - strážmistr policie, posila z Užhorodu. 30. 9. 1938 byl raněn průstřelem plic, při henleinovském přepadu hlídky SOS v Podhoří u Chebu.

* * *

Závěrem se chci zmínit o tom, že v chebském okrese proti našim obráncům stály na straně teroristického freikorpsu i říšské oddíly SS Totenkopf.

Také vím od mých rodičů, že každý rok v září se u dvou pomníků a jedné pamětní desky padlých obránců Československé republiky, koná pietní vzpomínkový akt. Pořádá ho Klub českého pohraničí. Jeden z pomníků je umístěn u hlavní silnice, která spojuje Aš s Františkovými Lázněmi a Chebem. Zde byl zavražděn dozorce Finanční stráže Rudolf Josiek. Druhý pomník se nachází za městečkem Skalná, směrem na Plesnou, před kolejemi u malého lesíku. Zde byl smrtelně postřelen dozorce Finanční stráže František Karásek. Pamětní deska je umístěna na levé straně, nahoře u vchodu do chebského vlakového nádraží. Zde padli tři čeští hrdinové: Jan Kelnner, Emanuel Bláha a Václav Tejček. Josef Petráš, který padl u Podhoří, nemá do dnešních dnů instalován žádný pomník. Město Cheb radši ve spolupráci s německým Lidovým spolkem pro péči o válečné hroby, v roce 2008 uložilo na chebském hřbitově 5598 ostatků těl padlých Němců. Celý tento projekt, který stál 24 milionů korun, financoval tento spolek, který jak jinak, sídlí v Bavorsku. Nebo dne 12. 7. 2013 se v Chebu s velikou slávou a pompou odhalil Štaufský sloup.

Velice Vám pane Vacku a Jirko děkuji za Vaši trilogii o Němcích. V těchto dnech jsou jakékoliv nezkreslené a pravdivé informace o tomto tématu velice cenné. Bez nadsázky jsou Vaše tři knihy o Němcích tím nejlepším, co na toto téma vyšlo. Jasně nám ukazují, že tento svět má do světa božského hodně, hodně daleko. Vaše trilogie se čte jedním dechem.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

Petr Staněk
V Aši 20. 8. 2013

{backbutton}