mobilizace 1938

Nástup nacistů k moci v Německu v roce 1933, ve spojení s neúspěchem jednání na odzbrojovací konferenci v Ženevě v témže roce, představoval zásadní kvalitativní přelom v zahraničně-politickém postavení Československa. Rostoucí napětí druhé poloviny 30. let nakonec vyvrcholilo v roce 1938, kdy vzrůstající agresivita sousedního Německa vedla nejprve k přijetí mimořádných opatření v době 20. května do 22. června a nakonec k vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938.

Mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22:00 hodin. Za 24 hodin byly u většiny vojenských útvarů prezentovány tři čtvrtiny povolaných záložníků. Mobilizace povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů do zbraně včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace.

Po Mnichovské dohodě však byly vojenské jednotky rozpuštěny.

(Zdroj: Os-obroda.cz)

* * *

23. 9. 1938 – Všeobecná mobilizace československé branné moci

Byli jsme a budemBritský premiér si je vědom Benešovy kapitulace z 21. září. Registruje rovněž, že ani Syrového vláda neudělala nic k jejímu odvolání. Jediný, kdo mu ještě může odepřít poslušnost, je československý lid. A proti tomu se Chamberlain rozhodl použít mistr­nou lest. Zatelegrafoval Benešovi svou ďábel­skou instrukci o tom, že by mu „NEPORADIL NEMOBILIZOVAT“ (tj. radí mu mobilizovat).

Tato instrukce je s nadšením přijata a všeobecná mobilizace československé branné moci je provedena vzorovým způsobem s maximální rychlostí v noci z 23. na 24. září. Bohužel pravý důvod, který vedl Chamberlaina, byl více než záludný. Britský premiér nechtěl, aby českoslovenští záložníci (tj. muži ve věku 20–40 let) odešli do pohraničí bránit svoji zemi. Jeho záměrem bylo vylákat tyto muže mimo území měst (zejména z Prahy), aby nemohli svrhnout své kapitulantské vůdce do další kapitulace (tentokráte definitivní).

Přesné údaje o poměru obou armád jsou dodnes předmětem diskusí. Podle historika Kárníka mohlo Československo nasadit 42 divizí, v nich 16 rot a 34 čet lehkých tanků, obrněné vlaky, dělostřelectvo, 12 baterií těžkých minometů a 55 bojových letek. Proti tomu bylo v možnostech Němců – vypočítává publicista Karel Pacner – nasadit 47 až 48 divizí, čtyři rakouské divize a dalších sedm rezervních divizí. Ovšem výzbroj wehrmachtu byla lepší. Mohlo vyjet 1 800 tanků, pravda, ne tak moderních, jako bylo 340 našich, podpořených ještě 70 tančíky. Ale 2 400 německých letadel bylo mnohem výkonnějších než 1 500 československých zastaralých. Podle názoru některých vojenských historiků byli však naši piloti lépe vycvičeni. Dalo by se připočítat ještě opevnění na hranicích.

Po vyhlášení všeobecné mobilizace československé branné moci Hitler dostal záchvat zuřivosti.

Ovšem mezinárodní tlak byl zdrcující. Skutečně hrozilo, že budeme označeni za iniciátory konfliktu ve střední Evropě. Veškeré bezpečnostní záruky se hroutily. Armádní velení sdělilo politické reprezentaci země 29. září, že vojáci jsou připraveni bojovat. Náčelník generálního štábu, generalissimus československé armády generál Ludvík Krejčí, voják legionářské krve, přiletěl na poradu vládní koalice. V té době velel 1,5 miliónové dobře připravené a vyzbrojené armádě. Ze vzpomínek generála Krejčího: „Tam jsem ke svému překvapení zjistil, že kapitulace je vlastně hotová. Potom zasedala vláda pod předsednictvím dr. Beneše a v té době francouzský, a myslím, že i anglický, vyslanec telefonovali, aby prezident odstoupil, že by byl Hitler povolnější.“

(Ze skripta Jiřího Krutiny: Byli jsme a budem!)

* * *

„Ležet v samém středu Evropy znamená fatálně být uprostřed každé historické mely, která se kdy v Evropě strhla. Vskutku tato země nebyla ušetřena žádné srážky ras, kultur a idejí a platila svou krví za všechno, co se dálo s ostatní Evropou. A přeci se tu po dvanáct století udržel malý a houževnatý národ nejzápadnějších Slovanů: udržel se mezi daleko mocnějšími sousedy a po většinu svých krvavých dějin se musel proti nim hájit. Tisíc let tradice stačí, aby se národ pro vždycky dobře naučil tomu obojímu: uhájit své bytí a celým svým srdcem, celou svou silou stát na straně míru, svobody a evropské i světové solidarity. To je jeho vůle i jeho krásný osudový úděl.“

— Karel Čapek

Additional information

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich