pamatnik EBBenešův palouček je první český památník, který byl na území Ašska postaven. Byl postaven v roce 1947. Nechal ho postavit 1. ašský národní výbor, který chtěl tímto vzdát čest tehdy současnému prezidentovi E. Benešovi a snad z vděčnosti za to, že zde mnoho českých rodin našlo nový domov. Osídlenci po 2. světové válce na Ašsku byli také tzv. reemigranti, které E. Beneš z ciziny volal domů, aby zabydleli české pohraničí, po odsunu většiny německy mluvícího obyvatelstva.

Benešův palouček byl postaven přímo na státní hranici u hraničního kamene 17/15. Tvoří ho navýšený val asi 1 m vysoký, který ve tvaru podkovy zabírá čtverec o rozloze asi 6x6 m. V čele podkovy je z bílých a modrých dlažebních kostek vytvořen nápis 1. IX. 1915. Uprostřed podkovy byl z červené kamenné drti vyobrazen československý státní znak – dvouocasý lev. Kolem dokola byl vysázen živý plot z pámelníku.

Benesuv PaloucekPamátník má připomínat událost, která se odehrála dne 1. září 1915. Tehdy 31letý Dr. Edvard Beneš utíkal před zatčením rakouské policie, neboť byl členem českého vlasteneckého spolku "Maffie", který svojí činností podporoval osamostatnění českých zemí z nadvlády Rakouska-Uherska. Rakouská policie v činnosti spolku spatřovala vlastizradu, a proto na členy spolku vydala zatykač. Dr. Beneš se tedy rozhodl utéci do Švýcarska, do Ženevy, kde už jeden rok pobýval T. G. Masaryk. Dr. Beneš zvažoval, jak bezpečně přejít státní hranici a vzpomněl si, že v Aši působí jako lékař v lazaretu (dnešní 3. ZŠ) jeho přítel ze studií Dr. Amerling. Rozhodl se ho kontaktovat a v srpnu 1915 ho v hotelu Lev v Aši navštívil. Po vzájemné diskuzi došli k závěru, že za pomoci Dr. Amerlinga bude překročení státní hranice do Německa proveditelné. Dr. Amerling byl důstojník rakouské armády a jako takový měl propustku do Německa. Toto využíval, když měl chuť na bavorské pivo, čímž těmito pochůzkami získal místní znalost poměrů na státní hranici. Dne 1. září 1915 v poledne vyšel Dr. Amerling v důstojnické uniformě z lazaretu (3. ZŠ v Aši) a vydal se mezi zahrádkami směrem do Německa. Za ním asi 100 m šel Dr. Beneš. Byli domluveni tak, že jakmile Dr. Amerling spatří policejní hlídku, otevře za zády knihu, a jakmile jí Dr. Beneš spatří, ukryje se v lese. Tak prošli až ke státní hranici k hraničnímu kameni č. 131 (dnes 17/15), odkud dále pokračovali do Německa. Cílem cesty byla železniční stanice v Schönwaldu, vzdáleném asi 6 km. Na německém území potkal Dr. Amerling policistu. Navzájem se vojensky pozdravili a Dr. Amerling se zeptal, kudy se jde do nejbližší hospody. Dělal chvíli nechápavého, až se policista rozhodl, že Dr. Amerlinga kousek cesty doprovodí. To byl záměr odvést policistu pryč, aby se Dr. Beneš mohl ukrýt. Po čase se Dr. Amerling vrátil zpátky, ale Dr. Beneše už nenašel. Odešel tedy, jak byli domluveni, na nádraží v Schönwaldu, ale zde zjistil, že vlak na Hof před chvíli odjel. Vrátil se tedy domů. Po čase dostal Dr. Amerling lístek, jenž potvrzoval, že Dr. Beneš dojel vlakem v pořádku do Hofu. Odtud pokračoval vlakem do Mnichova a dále k Bodamskému jezeru, kde nastoupil na loď, s kterou se přeplavil do Ženevy. Zde se setkal s T. G. Masarykem.

Časový sled památníku Benešův palouček.

- 1. září 1915 Dr. Beneš ilegálně překračuje státní hranici do Německa u kamene č. 131 (dnes 17/15).

- V říjnu 1918 vznikla Československá republika. T. G. Masaryk se stal prezidentem a Dr. Beneš se stal ministrem zahraničních věcí.

- Místo překročení státní hranice znovu Dr. Beneš navštívil dne 1. srpna 1922 spolu se svojí ženou Hanou. Další návštěvy nejsou známy.

- 1. září 1935 se zde koná tábor česky mluvícího obyvatelstva z Aše a vzpomínají na dvacáté výročí překročení státní hranice Dr. Benešem.

- 1. září 1945 je v hotelu Lev v Aši odhalena bronzová deska připomínající pobyt Dr. Beneše. Zúčastnil se také Benešův převaděč – Dr. Amerling.

- V roce 1948 prezident Dr. Beneš abdikuje a záhy umírá.

- V roce 1951 vznikla v Československu Pohraniční stráž. Území kolem státní hranice se dostalo do zakázaného pásma, a tak se stalo, že necelých 50 let na památník Benešův palouček nikdo nevstoupil a byl prakticky zapomenut.

- Po roce 1989, kdy již bylo možné jít až ke státní hranici, byl Benešův palouček znovu nalezen a místními nadšenci očištěn.

Když odcházel do emigrace Jan Amos Komenský, loučil se se svými bratřími na Růžovém paloučku u Frýdku-Místku. Snad je zde určitá souvislost.

Dne 31. srpna 1947 byl v odpoledních hodinách odhalen památník Dr. Edvardu Benešovi. Této slavnosti se též zúčastnila čestná četa finanční stráže. Slavnostním řečníkem za finanční stráž byl pan Kabelík, který mimo jiné vzpomněl veliké tvůrčí práce obou našich prezidentů. Hovořil o jejich cestě do ciziny před první světovou válkou, o smutných dnech zářijových v roce 1938, a konečně i o pohotovosti finanční stráže v roce 1945. Přechod hranic Dr. Benešem v roce 1915 pak autenticky vylíčil Dr. Amerling, který tehdy pana prezidenta osobně přes hranice doprovázel. Na to byl památník odhalen a předseda okresního národního výboru jej předal do ochrany finanční stráže. Pan Kibic, předseda finanční stráže v Aši, přejímá památník a slibuje, že finanční stráž bude památník nejen střežit, ale v případě potřeby bránit i svými životy. Na tento památný den finanční stráž nezapomene.

ZS pamatnik EBPo roce 1948 se o pomník již nikdo nestaral, finanční stráž byla zrušena, a pomník se nakonec ztratil. Byl zasypán do jámy. K jeho objevení došlo po roce 1990. Pomník byl obnoven, ale nově umístěn před 3. základní školu v Okružní ulici v Aši. Původně stál na tzv. Benešově paloučku u státní hranice. Odhalení se údajně nezúčastnil tehdejší starosta Aše s odůvodněním, že by se to nelíbilo jeho německým přátelům.

A jedna zajímavost k zamyšlení na konec:

V dobách, kdy nebyl možný přístup ke státní hranici, Němci zavezli toto památné místo hnojem a nepořádkem.


Unikátní fotografie památníku E. Beneše, když ještě stával na Benešově paloučku u státní
hranice.

Pamatnik E Benese1 Pamatnik E Benese2

{backbutton}

Additional information

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich