Pomnik J S Koziny na Hradku1Po tělesné příbuznosti mám ve svém rodokmenu bohatou historii trvalého boje mezi Čechy a Němci v nejrůznějších podobách. Moji oba pradědové z otcovy strany byli čsl. legionáři. Jeden bojoval na východ­ní frontě a přeběhl k Rusům jako mnoho dalších legionářů, bojoval proti bolševi­kům a vrátil se do vlasti. Druhý bojoval na italské frontě na Piávě, účastnil se velmi statečného vystoupení našich vojáku na této frontě, kdy Rakušané proti nim vedli doslova trestnou výpravu. V hodnosti rotmis­tra utrpěl těžké zranění po výbuchu granátu v břiše. Na následky svého válečného zraně­ní zemřel v roce 1920 po návratu do vlasti.

Z matčiny strany bratr mé prababičky sloužil také v rakouské armádě. Když měla být jejich jednotka odvelena na východní frontu, tak vypuklo největší ozbro­jené vojenské povstání za 1. světové války, známé jako tzv. Rumburská vzpoura. Povstání bylo nakonec potlačeno a sedm jejich vůdců bylo pro výstrahu zastřele­no v Boru u České Lípy. Mezi nimi byl i Jakub Nejdl, bratr mé prababičky. Tolik tedy moji předci nedávno minulí.

Moji oba dědové prožili obě mobilizace v roce 1938 před německou okupací. Má prababička zachránila jednoho ruského vězně z pochodu smrti z roku 1945, který procházel Domažlickem a ukrývala ho u nás doma až do osvobození Ame­ričany.

V mojí hlubší historii máme v rodokmenu také jednoho ze známých rebelů našich dějin, Jana Sladkého Kozinu.

Jan Sladký KozinaJan Sladký, zvaný Kozina byl legendární vůdce chodského povstá­ní na konci 17. století. Kozina symbolizuje odpor českého lidu proti německému útlaku v tzv. době temna po bitvě na Bílé hoře. Chodové jsou obyvatelé 11 vesnic v okolí Domažlic. Jejich povinností bylo hlídat hraniční lesy, a v případě bojů chrá­nit české země před vpádem nepřátel přes Šumavu. Zároveň střežili dvě důležité obchodní stezky z Bavor do Čech. Tyto hraniční povinnosti přinášely Chodům jistá práva. Užívání všeho, co jim hraniční les poskytoval, ať už dříví, zvěře, a nebo píce pro dobytek z lesních pastvin, bylo samozřejmostí, a navrch se Chodové těšili znač­ným privilegiím. Mohli svobodně nakládat se svým majetkem, stěhovat se, ale nej­cennější privilegium bylo osvobození od robot, které si ale nikdy nevymohli potvr­dit písemně, což se jim později stalo osudným. Do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 si své svobody a privilegia s větším či menším úsilím dokázali uhájit. Po porážce českých stavů jejich panství připadlo německé vrchnosti Wolfa Viléma Lamminge­ra z Albernreuthu. Spory Chodů s jejich novým pánem byly ukončeny vojenským potlačením povstání na Chodsku. Jeden z jejich hlavních vůdců, Jan Sladký Kozi­na, byl nakonec 28. listopadu 1695 v Plzni popraven oběšením.

(Ze skripta Jiřího Krutiny: R. Heydrich - Chtěl nás vyhubit, byl zabit)

 

Additional information