Jak na tom byli v bývalém Československu, v roce 1938, sudetští Němci v porovnání s ostatními sousedícími státy. V polském parlamentu byli jen dva polští Němci, v maďarském žádní, v jugoslávském byli dva a v italském Tyrolsku nebyl ani jeden. Němce v Československu zastupovalo 36 poslanců.

Německé školy: Polsko – 514, Maďarsko – 46, v italském Tyrolsku nebyla ani jediná, a v Československu jich bylo 5293.

Německé noviny: Polsko – 71, Maďarsko – 11, Jugoslávie – 18, v Itálii byla přísná cenzura, a v Československu vycházelo 249 titulů zcela svobodně, přestože napadaly stát i prezidenta.

Počet knih v německém jazyce za rok 1937: Polsko – 167, Maďarsko – 54, Jugoslávie – 3, v Itálii nic, a v Československu 1819 a nepodléhaly žádné cenzuře.

Počet členů německých odborů: Polsko — 13 000, Maďarsko nic, v Itálii, kterou Hitler dával za příklad, byly zakázané, a v Československu měly téměř 400 000 členů. To dokazuje, že předválečné Československo v čele s E. Benešem bylo zářným majákem tehdejší evropské demokracie.

Takto tedy vypadal tehdejší útlak Československých orgánů našich českých Němců, neboli občanů ČSR německé národnosti, kteří se před válku nacizovali a radikalizovali. Dnešní jejich profesionální „vyhnanci“, kteří stále vykřikují své nesmířené naci-mantry, uvádějí jako jednu ze svých sudetolží tézi, že sudetským Němcům nezbylo nic jiného, než se radikalizovat, neboť byla jejich práva utlačovaná ze strany Čechů a orgánů ČSR. Mimo jiné nejen tyto fakta ukazují pravdu.

Připravili Jiří Krutina a Petr Staněk.

{backbutton}

Additional information

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde