Tento rok si připomínáme kulaté výročí 590 let (11. 10. 1424) od smrti českého vlastence, milce a dvořana českého krále Václava IV., vítězného bojovníka od Grunwaldu proti řádu německých rytířů, božího bojovníka a významného husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, později z Kalicha.
Zřejmě z toho důvodu se objevují opět klasické dehonestující pojednání katolických ideologů, kteří mediální prostor špiní svými útoky na české národní dějiny a jejich historické osobnosti. Viz článek:
Jde o klasický produkt nenávistné katolické politrucké ideologie. Udělejme si rozbor, neboť mnoho v historii nevzdělaných lidí by snadno této katolické propagandě mohlo uvěřit.
Hned v úvodu autor navádí k vandalství a terorismu, když říká, že by stačilo trochu dynamitu nebo semtexu a byla by odstraněna socha toho zločince Jana Žižky, která je postavená v Trocnově, jeho rodišti. Autor uvádí, že sem možná někdy zajde to provést. Pak následuje řečnická otázka, kdo byl vlastně Jan Žižka, a dozvídáme se známý nenávistný katolický ideologický pohled. Žižka prý byl drsný středověký válečník – ano, to asi jistě. A z dnešního pohledu šlo o masového vraha, zločince a teroristu. Žižka prý byl obyčejným kriminálníkem a lapkou, který se živil přepadáváním karavan obchodníků, jehož zachránila až milost českého krále Václava IV.
Autor nejdříve otevřeně uvažuje o vandalství a vyhození pomníku Jana Žižka do vzduchu, a pak vzápětí dogmaticky vykládá informace o Žižkově životě. Jaká je však historická skutečnost? Pomineme onu nesmyslnost „dnešních pohledů“ aplikovaných na historii, což samo o sobě ukazuje autorovu nedostatečnost se vůbec k historii vyjadřovat, natož o ni poučovat. Podobně myslí i jiní, kteří neumí používat svou mysl a správně nepatologicky myslet, například kníže Černohorec, který prezidenta státu vítězné protifašistické koalice z druhé světové války, E. Beneše, za „jeho“ odsun Němců posílá před trestné tribunál v Haagu. Asi takovou hodnotu má Zieglerovo vyjádření. Historie je o studiu dané doby, jejích procesů a východiscích v širším kauzálním toku událostí s přihlédnutím k dobovému klimatu, zvyklostí lidí, atmosféry společnosti, způsobu myšlení a nazírání světa tehdejších lidí, apod. Promítat své ideologické představy na minulost je výsledkem nedostatečně ovládaného myšlení – to vede pouze k demagogii.
Jak to bylo s Žižkou v jeho rané historii? V tehdejší době střední a nižší šlechtický stav, kam patřili sociálně i zemané a náš Žižka, procházeli obtížnou sociálně-ekonomickou situací. Díky jejich dětem a nutností zajištění věnem docházelo velmi záhy u zemanských a nižších šlechtických rodin k rozmělnění majetku, a nakonec i k jeho ztrátě, a tím i ztrátě svobody. Proto pokud chtěli přežít, neměli moc na vybranou. Byli nuceni buď vstupovat do služeb vyšší šlechty jako žoldáci, a nebo do služeb krále. Takoví zchudlí zemané byli najímáni vyšší šlechtou, která z nich vytvářela družiny, které používala ve svých vzájemných záštích, tedy v otevřených, dnes bychom řekli guerillových válkách mezi sebou. Tyto války byly postavené na přepadávání zboží a statků nepřátel, kterým šlechta vyhlásila tzv. záští. V Žižkově době takové skupiny operovaly zejména na Moravě a v Jižních Čechách. Byly součástí války mezi králem a šlechtou i mezi šlechtou navzájem. V těchto malých válkách – záštích, pak bojovali zejména tito zchudlí šlechtici, zemané, a pravda mnohdy i běžní kriminální živlové nebo zběhlí poddaní. To byla daná doba a její klima, nelze na to koukat dnešním pohledem – je to nesmyslné a ryze účelové, jak ukazují pisálci jako Ziegler. Sám český král Václav IV. musel takové skupiny používat k boji proti svým nepřátelům v Českém království, například proti církevním kapitulám kroměřížské nebo olomoucké, a dále proti vysoké šlechtě, jako byli třeba Rožmberkové, nejmocnější feudálové v zemi. Takže tímto prizmatem je nutno vidět toto období. A nikoliv filtrem, že šlo z dnešního pohledu o zločince a lapku. Proto také když byl Jan Žižka zajat Rožmberky, byl osobním listem českého krále Václava IV. omilostněn a přijat do královských služeb ke dvoru do Prahy. Skutečně by to udělal český král pro nějakého jemu neznámého zchudlého zemana? Jan Žižka společně s českým královským hejtmanem Janem Sokolem z Lamberka bojoval na straně českého krále proti jeho vnitřním nepřátelům, odbojné šlechtě a církevním kapitulám. Tyto války také z velké části byly o přepadávání statků a zboží protistrany. To je historie a fakta o životě Jana Žižky před jeho vystoupením během husitské revoluce. To by český král opravdu omilostnil nějaké obyčejného zločince nebo lapku? Naopak sám český král Václav IV. osobně svým listem z 27. 7. 1409 napsaným na hradě Točníku omilostnil svými slovy svého „věrného milého“. V jakých službách rytíř Jan Žižka sloužil je zřejmé – sloužil českému králi ve službách královského hejtmana Jana Sokola. Tolik k první klasické lži o Janu Žižkovi a jeho době. Mimo jiné, když pan Ziegler píše, že prý měl Žižka, světe div se, i zabíjet, tak jenom dodejme, že středověký život byl tak trochu běžně o zabíjení. Nelze na to koukat dnešním filtrem. Lidé byli vystavováni běžně veřejným popravám a jiným z dnešního pohledu krutostem, a takové zabíjení bylo středověkým folklórem.
Dále Ziegler útočí přímo na jeho vojevůdcovské schopnosti. A to velmi podle, opět zcela mimo mísu demagogicky přirovnává Jana Žižku k nacistickému generálu Erichu von Mansteinovi, který byl podle Zieglera také dobrým vojevůdcem, který to párkrát Rusům nandal, třeba u Charkova. Opravdu obdivuhodná demagogie. Tak za prvé, vojevůdcovské schopnosti samy od sebe nejsou ničím, pokud je současně prokazujeme například ve službách A. Hitlera, který hodlal vyhubit méněcenné rasy jako Židy, Slovany a Rómy a dosáhnout svých světovládných cílů na podkladě rasistické teorie. Do těchto služeb se bývalý aristokrat Manstein ochotně dal – a tak dokázal, že vůbec nebyl skutečným vojevůdcem, ale zločincem, který své umění dal do služeb nacismu a Hitlerova světovládných cílů. Copak Jan Žižka také bojoval za něčí světovládné cíle, nebo s tím, aby vyhubil cizí „méněcenné“ národy? To nám opravdu chce demagog Ziegler namlouvat? A navíc, z pohledu čistě řemeslného – vojenského, Jan Žižka opravdu neztratil ani jednou pole. Vítězně vyšel z třinácti bitev (1419 Nekmíř, 1420 Sudoměř, 1420 Mladé Vožice, 1420 Poříčí nad Sázavou, 1420 Vítkov, 1420 Panský Bor, 1421 Žlutice, 1422 Kutná Hora, 1422 Habry, 1423 Hořice, 1423 Strachův dvůr, 1423 Skalice, 1424 Malešov), do kterých se pustil.
Ano, Erich von Manstein byl zřejmě dobrým vojenským stratégem, současně také byl po druhé světové válce souzen za své válečné zločiny a odseděl si 18 let. Může být někdo skutečně „dobrým vojákem“, když bojuje za zločinné cíle? Tolik ke srovnání nesrovnatelného.
Pak se dozvídáme, jak Žižka vraždil jako náboženský fanatik, a dokonce osobně zabil palcátem kněze, a že husité vraždili děti, ženy a muže. Je zajímavé, že Zieglerovi selektivně nevadí násilné řádění křižáckých vojsk na Moravě, kde, jak čteme v kronikách, Kumáni přibíjeli ženy za prsa na ploty a znásilňovali do smrti. U všech případů, které Ziegler zmiňuje, uvádí jenom část historie a to tu, která se mu hodí do jeho ideologické propagandy. Neuvádí, proč k daným excesům tehdejší doby došlo, například v případě vyvraždění Prachatic nebo Chomutova.
Uvedu příklad oněch Prachatic, kde došlo k vyvraždění mužského osazenstva města. Prachatice byly německou katolickou baštou a jeho měšťané krutě pronásledovali příslušníky podobojí ve svém okolí. A právě proto, aby tomu byla učiněna přítrž, vytáhl Jan Žižka k Prachaticím. Současně šlo o strategické místo, neboť Prachatice ovládaly tzv. „zlatou stezku“ do Bavorska, která byla významná pro obranu země před křižáky, i z pohledu ekonomiky země. Tato stezka byla důležitá pro dovoz soli z Německa. Proto se Žižka rozhodl města zmocnit. Město nechtěl zničit, přitáhl k městu a vyzval jej ke vzdání. Prachatičtí posměšně odmítli, a tak Žižka rozhodl o útoku na hradby. Táborité ztekli hradby a vtrhli do města, kde došlo k pouličnímu boji muže proti muži. Mužská populace byla opravdu vybita, uvádí se 135 zabitých měšťanů, dalších 95 bylo zabito v domech a 85 jich bylo upáleno. Jenom 7 zajatců bylo ušetřeno – šlo o podobojí, kteří byli vězněni v Prachaticích pro svou víru. Byly, jak bylo zvykem, ušetřeny ženy a děti, což bylo husitské pravidlo. Tolik tedy k onomu fanatickému vražení tisíců lidí.
Co vraždění křižáckých hord, sotva překročili hranice zemí Koruny české? To pan Ziegler neuvádí, ale zato uvádí jako příklad Žižkova „teroru“ na středověké poměry a klima nijak neobvyklý přístup k dobití opevněného města, které se nevzdalo na vyzvání. To byla ve středověku zcela běžná konvence.
Žižka skutečně zabil onoho kněze, jak je obvykle zmiňováno, a to z jediného důvodu: protože rozdmýchával náboženské nepokoje mezi husity, a dokonce vedl jednu husitskou skupinu proti Žižkovi. Jan Žižka, kterého bychom mohli přirovnat ke „krizovému manažerovi“, sledoval vždy zájmy českého národa a jazyka jako celku. Rozpory, které vnášely věroučné rozdíly, Žižka ze zcela jasných příčin potíral, aby udržel tehdejší český národ alespoň trochu jednotný, aby byl schopen se ubránit zahraničním intervencím. Přitom si Žižka sám za celou dobu svého působení nepřivlastnil ani moc ve státě, ani kořist, ale umřel jako jeden z ostatních, zcela chudý.
Je zajímavé, že pan Ziegler nezmiňuje a neuvádí loupení, kořistění a vraždění křižáckých katolických vojsk vysílaných do Čech katolickými papeži, na které pak byly reakcí vojenské aktivity našich předků – husitů. Je tak nevědomý nebo pomýlený? Dozvídáme se z kronik, jak při křižáckých výpravách byly stovky obcí a vesnic vypalovány a vyvražďovány, a to jak podobojí, tak i čeští katolíci. Všem byl od církve slíben za vraždění Čechů lístek do nebe. Je ale zajímavé, že pan Ziegler vidí jenom vraždění a ničení klášterů husity. Když například Zikmund v roce 1420 vtrhnul do Prahy a nechal se korunovat, tak současně vykradl Václavův poklad a zlato, včetně korunovačních klenot. Sami Zikmundovi vojáci loupili v klášterech, neboť to měli jako součást svého žoldu.
Husité prý podle Zieglera u nás zlikvidovali vzdělanost. Ví vůbec autor něco o husitské době? Zřejmě vůbec nic, jenom se producíruje na svém blogu novin iDNES. Naopak, vzdělanost u nás kvetla. Vzdělání, zejména v oblasti bible, bylo dostupné všem. Dokonce i italský humanista Silvio Piccolini říká, že kdejaká táborská žena zná lépe bibli než vzdělaný katolický prelát.
Husité zavedli náboženskou svobodu, zrovnoprávnili v náboženských obcích ženy a děti, ale pan Ziegler vidí jenom úpadek, přesně jako katoličtí politruci. Prý také husité vrhli naše země o desítky let zpátky? To myslí autor vážně? To neví, že to byly právě České země, kde byla poprvé v Evropě uzákoněna náboženská svoboda? To nepovažuje za důležitou duchovní a mravní hodnotu? Byli jsme také první zemí, kde vládly demokraticky volené sněmy, kde byly zastoupeny všechny vrstvy tehdejší společnosti. Husité také zavedli trestání veřejných hříchů jako hazard či prostituci, a to pro všechny společenské vrstvy. Dnes naopak chtějí naši politici prostituci uzákonit a hazard u nás prožívá boom.
Naštěstí, jak říká autor, Žižka zemřel, a nakonec byly polní obce zničeny u Lipan. To považuje Jan Ziegler za, cituji „…jeden z nejšťastnějších okamžiků historie českých zemí.“ Dobře si všimněme, kdo všechno žije kolem nás. Pro někoho je nejšťastnější okamžik, když se synové jednoho národa – duchovní, politická, válečnická a ekonomická elita národa, pobijí v bratrovražedném boji. Opravdu takové lidi s perverzním myšlením máme kolem sebe. Měli bychom to vědět. Lipany byli neštěstím právě v tomto smyslu, nikoliv podle toho, kdo tam tenkrát vyhrál. Historii musíme chápat, jaká byla, nikoliv výběrově se identifikovat jenom s vlastními na historii promítanými pohledy, jako pan Ziegler.
Díky morálním prostitutům z řad tzv. „umělců“ nebo povrchních pisálků typu pana Zieglera, se lidé u nás nedokáží orientovat v základních faktech české národní historie a jsou pak manipulováni tak, aby se svých národních dějin z uměle vytvořených pocitů viny sami zříkali a sami se hanili. Vůbec nechápou, jaké skutečné zločiny na národě provádějí tito pisálci, kteří chtějí být pouze zajímaví svými „novými“ objevy. Nejsou nové. Takto psala o husitech a jejich představitelích jak katolická, tak německá nacistická propaganda.
Husitská část našich dějin je velmi bohatá a dosud není plně pochopena. Šlo o velmi provázanou směsici procesů v oblasti duchovní, náboženské, politické, národnostní. Šlo o duchovní, náboženskou a národní revoluci i vlasteneckou válku tehdejších našich předků. Husitství si nezaslouží žádné vulgarizované zjednodušené dezinterpretace, ať už od marxistické, nebo německé nacionální historiografie, ani od katolické ideologie, ani od zjednodušených tezí podobných pisálků, jako pan Ziegler. Pokud se chceme tomuto historickému jevu věnovat, měli bychom nejprve o něm něco vědět z původních zdrojů a nezaujatě si rozmýšlet soudobé politické – sociálně-náboženské procesy, a studovat je ze stanoviska dané doby a smýšlení tehdejších lidí.
Jan Ziegler se tak přihlásil svými počiny k překrucovatelům české národní historie. Cílem jeho útoků je Jan Žižka – ten leží v žaludku mnohým. Proč, je zřejmé. Pro nás Čechy však stále platí, že husitská doba je dobou pozvednutí ducha Čechů a jejich náboženského smýšlení i národního povědomí, a to nezávisle na době a jejím klimatu. To, co musíme zejména posuzovat, jsou ideje a to, za co tehdy bojovaly dané znesvářené strany, a v neposlední řadě, jak se říká, „kdo začal“. V tomto soudu historie ale naši předci – věrní Čechové, bratři a sestry, obstáli více než vraždící hordy posílané neomylným papežem a jeho všemocnou neomylnou církví, která si usurpuje právo na jednu pravdu. Proto není důvodu se nehlásit k tomuto období s chápáním daných okolností, a to zcela oprávněně s hrdostí. Každý vidí jenom to, co je schopen. Současně je nutné vyvracet tyto exhibicionistické výlevy některých dnešních „zemských škůdců“, aby nebyla zejména mládež jimi matena. A o to jde. Boj o svobodu slova probíhá stále. A dodejme slovy bratra Jana Žižky z Kalicha: „Ruka Boží není dosud ukrácena, buďte bohabojní a pamatujte na odplaty věčné!“
Z článku jsme se hlavně dozvěděli, že pokud někdo spáchá vandalský čin, jako je vyhazování pomníků husitských osobností, víme, kde hledat příčiny, případně pachatele těchto vandalských činů. Přesně tak se chovali křižácké hordy na našem území, o kterých autor svého pamfletu o českém vlastenci Janu Žižkovi samozřejmě okázale mlčí. S kým máme tu čest, víme.
{backbutton}
