Připomínat jenom životopis T. G. Masaryka dnes nestačí. Co je ale zásadní, není jenom připomínání života TGM, ale opakované seznamování s názory a idejemi TGM a jejich studium pro dnešní dobu. To je to, v čem pokulháváme a co se nám nedaří. Mnoho politiků má při různých výročích plné řeči odkazu TGM, ale soudě podle jejich vlastního jednání, o TGM a jeho pohledu na svět ví málokdo.
O ochotě pokračovat v jeho šlépějích, kterými společně s dalšími zakladateli našeho novodobého státu, zejména s E. Benešem a R. Štefánikem, nastínil smysl a cestu naší opravdu autentické české státnosti, již nelze hovořit vůbec. TGM není dnes živý mezi námi, jeho ideje nejsou lidmi oživovány, znovu pro dnešní dobu formulovány, a zejména aktivně prosazovány. To je náš největší dluh TGM. Je zcela evidentní, že dosavadní polistopadové dění v naší společnosti a její politický kurz na opravdový odkaz TGM rozhodně nenavazuje. Toho si nelze nevšimnout. Absence demokratické osvěty a společenská diskuze nad ideály humanitní demokracie v Masarykově podání je pro další vývoj české společnosti zásadní. Jednak jsme nedokázali ani vůbec „Masarykovo“ Československo udržet jako samostatný svrchovaný stát, bylo rozděleno na dva samostatné státy. A tím to nekončí.
Masaryk jasně říká, že nejnebezpečnější je vzrůstající duchovní bída. Bída, kdy místo zaměření na vyšší duchovní otázky a pravdy o smyslu života se upínáme pouze na časné a ryze hmotné materiální hodnoty. Zde správně Masaryk viděl počátek všeobecné bídy společnosti, bídy duchovní vedoucí k nerespektování dobrých zkušenostních mechanismů, které společenství vydobylo svou kolektivní historickou zkušeností a přitakávání k hodnotám materialismu, ateismu, případně náboženské dogmatiky. Oboje považoval Masaryk za škodlivé. Upřednostňovat naopak autentické duchovní hledání a opírání se o „zdravý rozum“ a vnitřní cit je cesta skutečné vnitřní změny každého člověka, a díky tomu je možné, aby se společenství kolektivně „vychovalo“ k ideálům humanitní a sociální demokracie…
Ke dnešním snahám centralistických snah EU-NATO, které nám tvrdí, že jsou v rozporu s národními státy a že samy národní státy jsou příčinami válek, už Masaryk jasně řekl: Mezi národností a mezinárodností není protiv, ale shoda.
Ze základních hodnot, které nám TGM zanechal, si připomeňme ty zásadní, platné a tolik potřebné právě dnes:
Základem veškeré smysluplné lidské aktivity je zejména správné rozlišování a kritický realismus postavený nikoliv na víře nebo dogmatice, ale na zdravém rozlišování pravdivosti v daných otázkách. Pravda je základní atribut a směrnice pro veškeré lidské jednání. Bez toho se dostáváme vždy do situací přinášejících více či méně zlo a utrpení. Bezhlavé opičení a snaha napodobovat a nekriticky přebírat vše z EU a tzv. vyspělého „západu“ je právě popřením základního pohledu TGM na svět a jeho dění. Bez snahy vše na základě správného rozlišování kriticky posuzovat a mít k tomu vůli se vzdáváme základního kritéria pro veškeré jednání, kterým je sledování pravdy jako zásadního činitele. Bez kritického rozlišování pouhým slepým přebíráním všeho odjinud se stáváme pouze otroky, lokaji často nám nepřátelských idejí a konceptů.
Dnes je slovo „demokracie“ zcela zprofanováno. Málokdo dnes ví, jak chápal TGM tento pojem v podobě humanitní a sociální demokracie. Masarykovo pojetí demokracie je jeho nejuniverzálnějším ideálem, který nám zanechal. Základem je vlastní duchovní a morální kultivace každého z nás, jako základ opravdové demokratické společnosti. Demokracie není jenom instalování demokratických institucí, které se ve skutečnosti chovají i „fašistickým“ způsobem, ale o společenském vývoji kolektivního souhlasu v základních otázkách života celé společnosti. Masaryk velmi kriticky vystupoval proti všem snahám násilných změn – revolucí, které z podstaty věci, že z násilí a bezpráví nemůže vyrůst trvalé právo a dobro. Velmi upozorňoval na nebezpečí současné ideologie neoliberalismu. Jasně nám říká: Pod praporem neokonzervatismu a neoliberalismu hrozí i neoabsolutismus. Varoval před nebezpečím monopolizace nekontrolovatelné ekonomické moci.
Demokracie v podání TGM je cesta vnitřní i zevní optimalizace společnosti a člověka. Násilné změny a revoluce nepřinášejí trvalé změny k lepšímu. Je to zcela neopodstatněné si myslet.
To, co u nás chybí, jsou opravdoví demokraté a opravdoví vlastenci. Jen takoví lidé mohou kolektivně spoluvytvářet ideál Masarykovi humanitní demokracie.
Současně plné naplnění ideálu demokracie je možné pouze pokud demokracie pronikne ve svých principech i do ekonomické a sociální oblasti. Bez obojího nelze o pravé demokracii hovořit.
Další i dnes aktuální ideje TGM se týkají mezinárodní demokratické spolupráce a zajištění kolektivní bezpečnosti. I tyto ideje nám jsou dnes inspirací a ideálem.
Základem pro mezinárodní spolupráci dle TGM bylo nezpochybnitelné právo na svobodný vývoj a rovnoprávnou spolupráci všech národů, velkých i malých, a to jako rovný s rovným. Dnes spíše jsme svědky zvířecí říše gangsterů s jediným právem: právem silnějšího, právem silnější vůle k moci. Koncepce Masarykova Československa tak byla od začátku politická, a nikoliv etnická. Později se ukázalo, že soužití s německou menšinou nebylo v jednom státě možné, byť se o to TGM i EB snažili. TGM usiloval o sjednocení Evropy. TGM si dobře uvědomoval základní schéma ve střední Evropě, kde na jedné straně je silné Německo, a na východě Rusku. Státy od severu na východ v tomto nárazníkovém pásmu střetu germánského a slovanského živlu viděly centrální úlohu Československa. V těchto intencích se snažil i EB směřovat svou zahraniční politiku, byť byl postaven ve své době před aktuálnější výzvy. Zahraniční politiku TGM směřoval k rovné spolupráci všech národů, západu i východu. Současně věděl, že naše cesta může být pouze naše vlastní, že nelze slepě kopírovat a přebírat vývoj západu nebo východu, ale správně rozlišovat a být stavitelem mostů, nikoliv příkopů. Jenom demokratický dialog je cestou, nikoliv násilí a revoluce. Současně ale jasně říkal, že zlu a násilí se musí rozhodně odporovat, třeba i násilím. Tuto zkušenost učinili kolektivně už naši předci, husité. Dnes naopak EU pokrytecky křičí na oficiální představitele Ukrajiny, že si vůbec dovolí použít odpovídající donucovací prostředky bezpečnostních složek státu proti pouličnímu terorismu, jak jsme byli svědky na Majdanu v Kyjevě. Naopak ministři zemí EU to ještě podporují a schvalují. Je to ostudný pohled na naše lokajské „vykonavatele“ EU-NATO politiky vůči Rusku.
S mezinárodní spoluprací souvisí i otázky kolektivní bezpečnosti. Za základní právo každého člověka i národa TGM považoval bezpečnost. Pojetí kolektivní bezpečnosti u TGM vycházelo z duchovních zákonů a křesťanských principů. „Čiň druhým to, co chceš, aby oni činili tobě.“ To platí samozřejmě i v obráceném gardu. Právě toto musí být východiska pro organizaci kolektivní bezpečnosti a pro základní lidské jednání a chování mezi lidmi a celými národy. Hluboké pochopení tohoto principu by nám neumožňovalo podporovat násilné akce a převraty, jakých jsme dnes svědky.
Mohli bychom pokračovat, analyzovat odkaz TGM dále. To, co nám ale zoufale chybí, je reálné a kritické vykonávání odkazu TGM. Nelze čekat, že se zde objeví podobný státník, jako byl TGM, musíme jej vychovat jako národ mezi sebou sami svým vlastním pěstováním idejí a odkazu TGM v našich životech politických i profesních, ať již se nacházíme na jakémkoliv místě v lidském společenství. Jen tak může z lidu opět povstat duch TGM.
Zaposlouchejme se do citátů TGM a sami si učiňme pro sebe kritický rozbor, nakolik žijeme v souladu s ideály, kterými žil a pomáhal svým životem upevňovat.
Citáty:
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“
„Člověk, který má chaloupku, nemůže pracovat takovými prostředky, jako ten, kdo má palác; ale je otázka, nemůže-li být člověk v chaloupce šťastnější, vzdělanější než člověk v paláci. Ovšem běda mu, bude-li se opičit po tom, kdo má palác.“
„Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“
„Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.“
„Lidé chtějí žít, a nedovedou se odtrhnout od smrti.“
„Nedovedeme-li milovat nepřítele, buďme k němu aspoň spravedliví.“
„Špatné překonávat dobrým – to není tak těžké, ale těžko je překonávat dobré lepším.“
Stručný životopis TGM:
Roku 1850 se narodil v Hodoníně na Moravě filosof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident bývalé Československé republiky. Jeho otec sloužil jako pánský kočí. Mladý Tomáš se nejprve učil kovářem. Později, na přání své matky, navštěvoval gymnázium v Brně. Roku 1872 složil maturitu. Po ukončení studia na universitě ve Vídni odjel na cesty (Itálie a Německo). Rok strávil na univerzitě v Lipsku, kde se roku 1877 seznámil s Američankou Charlotte Garriguovou, s níž se v roce 1878 oženil, v letech 1878–1882 působil jako docent na universitě ve Vídni.
Roku 1881 vydal svou habilitační práci „Sebevražda jako masový sociální jev současnosti“, která měla velký ohlas. Roku 1882 se stal mimořádným profesorem na Karlově Universitě v Praze. Zpočátku se věnoval zejména filosofii, v následujících letech rozvíjel neuvěřitelně rozsáhlou činnost jako redaktor, spisovatel a politik. Roku 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum, v letech 1893–1894 byl redaktorem časopisu Naše doba.
Svým rozhledem a kritickými postoji se vymykal z provinciálního českého prostředí. Energicky vystupoval proti českému antisemitismu a nacionalismu, proti falešným národním mýtům, konflikty měl i s katolickou církví, přestože byl hluboce věřící člověk. V oblasti sociální a politické si vždy kladl otázku, čím může malý český národ prospět Evropě a světu, a snažil se vytvořit moderní českou politickou koncepci. Směr, který tehdy formoval se svými spolupracovníky (Kramář, Kaizl) je označován jako ,,realismus“. V 90. letech vydal Masaryk spoustu spisů (,,Naše nynější krize“, roku 1895; „Jan Hus“, roku 1895). Postupně se stával známým a oblíbeným vědcem a politikem.
Od roku 1907 byl poslancem ve vídeňském parlamentu a aktivně usiloval o modernizaci rakouského mocnářství. Získal si velkou autoritu a bylo mu nabídnuto ministerské křeslo. Někdy koncem roku 1910 však dospěl k závěru, že Rakousko je nereformovatelné. Základní zlom znamenala 1. světová válka 1914–1918. Domníval se, že Češi a Slováci by měli vytvořit vlastní stát a odjel do tehdy znepřátelených zemí Británie, Ruska a U.S.A, aby získal pro svoji myšlenku podporu. Po rozsáhlé propagandistické kampani vydal ve Washingtonu dne 18. 10. 1918 Deklaraci nezávislosti Československa. O deset dní později se samostatný československý stát stal skutečností a Masaryk byl 14. listopadu roku 1918 zvolen prvním prezidentem nového státu (znovu zvolen v letech 1920, 1927, 1934). Staral se o povznesení života chudých lidí. Nabádal občany, aby žili ve vzájemné shodě. Dbal o náboženskou snášenlivost. Byl skromný a kritický také sám k sobě. Lidé si ho vážili a měli ho rádi.
Vystupoval jako rozhodný stoupenec Společnosti národů, podporoval rozvoj přátelských vztahů k Francii, ale i k Německu a Rakousku. Po 1. světové válce dokončil vzpomínkovou práci „Světová revoluce“, vznikly 3 svazky Čapkových „Hovorů s T.G.M“. Zdravotní potíže a pracovní zaneprázdnění mu znemožnili dokončit třetí svazek díla „Rusko a Evropa“.
Masaryk byl nejen mimořádně vzdělaný, ale i velmi čestný člověk. Vždy se snažil hájit pravdu a nemlčet k nespravedlivosti. Roku 1935 ze zdravotních důvodů na úřad prezidenta rezignoval a zbytek života strávil na zámku v Lánech u Prahy, kde také 14. září 1937 zemřel.
{backbutton}
