Před 590 lety se odehrála nedaleko Kutné hory bratrovražedná bitva mezi husity nového (po rozchodu Jana Žižky z Trocnova s Táborem) Žižkova východočeského svazu a spojenými vojsky tzv. svatohavelské koalice tvořené Pražany a vojskem katolických pánů. Co se týká ztrát, šlo o jedno z nejkrvavějších střetnutí celých husitských válek.

V roce 1423 táborský hejtman Jan Žižka opanoval Hradec králové a společně s Jaroměří, Dvorem Královým a Čáslaví tak získal pevnou základnu pro své nové orebské bratrstvo husitů po svém rozchodu s Táborem a jeho duchovní správou. Své orebské bratrstvo také zval Malý Tábor.

V říjnu 1423 bylo svoláno do Prahy na tzv. svatohavelský sněm setkání zástupců umírněných kališníků – Pražanů a katolických pánů. Zde byl dohodnut společný postup proti Žižkovu bratrstvu. Ten se zatím věnoval boji s vnitřním nepřítelem. Mezitím bylo jeho vojsko obklíčeno spojenými vojsky svatohavelské koalice a byl nucen ustupovat od Plzně do Žatce. Byl dokonce u Kostelce obležen daleko početnějším vojskem, odkud jej pomohl vyprostit jeho přítel Hynek z Kunštátu a z Poděbrad, který společně s jeho bratrem Viktorínem byli Žižkovými spojenci a blízkými přáteli – působili přímo v jeho velitelském štábu. Šlo o otce pozdějšího posledního opravdu českého krále Jiříka z Poděbrad.

Díky pomoci se Žižkovu vojsku podařilo uniknout z obklíčení, ale bylo jasné, že se nemůže vyhnout boji v poli, proto po poradě s druhým hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic zaujali postavení nedaleko tvrze Malešov, kde očekávali nepřátele, kteří je pronásledovali. Vojska svatohavelské koalice vedl Diviš Bořek z Miletínka, kdysi spojenec samotného Žižky a později vítěz nad Prokopem Holým u Lipan.

Ve velmi vhodném terénu se Žižka uzavřel ve vozové hradbě. Jak bylo zvykem, vybral místo, kde převážně eliminoval početní převahu nepřítele a připravil na něj vpád do boku s přehrazením ústupu. Když dorazili na dohled první oddíly koalice, místo aby čekali na sešikování celého vojska, začali se připravovat k útoku na vozovou hradbu. Zbytek vojska zatím vstupoval po úzkých cestách vedoucích přes potok do údolí, odkud bylo možné vést útok na vozovou hradbu. Žižka vyčkal, až se většina vojska ocitne v údolí v nástupních prostorách, a pak provedl jezdecký útok veškerou jízdou proti šikujícím se nepřátelským oddílům na shromaždišti. Současně tím odkryli připravené vozy naložené kamením, které jejich posádky spustily po stráni do boků postupujících nepřátelských oddílů údolím. Tyto vozy jednak rozrazily přední kolonu a jednak přehradily v údolí ústup, a oddělili tak útočící čelo od zadních vojů. Současně dal Žižka povel k palbě ze všech děl z pravého boku do útočícího čela. Po vytvořeném zmatku vyrazila z vozů pěchota – táborští „boží bojovníci“ – a zcela rozrazili nepřátelské řady, které oddělili od zadních vojů a zmasakrovali v nastalé řeži, poté pomohli své jízdě bojující v boku s nepřítelem, porazili je a zbytek obrátili v útěk. Část zadních vojů vojska svatohavelské koalice ani nezasáhlo do bojů a jeho velitelé neměli odvahu sešikovat zbylé jednotky a pokračovat v boji.

Vítězství Žižka dosáhl obratným využitím terénu v podobě hlubokého údolí Malešovky, které roztrhlo nepřátelské vojsko na dvě části, jež nebyly sto se podporovat, zastavil jejich pochod, nedovolil rozvinout plně údernou sílu šiku, tak jej vystavil prudkému útoku z boku s přehrazením ústupových cest. Chybou Pražanů byl bezhlavý útok a nedostatečné rozvinutí celé armády.

Vítězství Žižkovo bylo úplné. Pražané ztratili 1200 mrtvých, mezi nimi 326 usedlých měšťanů pražských, z čelních osob například pražský korouhevník rytíř Petr Turkovec, zemani Čeněk z Myšlína, Jan Hlas z Kamenice, Jan Hlaváč z Deštnice. Žižka měl asi 200 mrtvých, a mezi nimi padl i jeho zeť, který si vzal Žižkovu jedinou dceru, pán Jindřich z Dubé.

Toto vítězství Žižka plně proměnil ve vítězství strategické. Plně ovládl politickou mocenskou situaci v tehdejších husitských Čechách. Druhého dne ovládl Kutnou Horu, načež se mu poddali další města původně pražského svazu (Kolín, Český brod, Kouřim). Dále pak sbíral vojsko, aby se objevil v září 1423 před Prahou, kterou byl rozhodnut vyvrátit a zúčtovat se zradou Pražanů. Státní a národní cíle a zájmy celku nakonec naopak přinesly nové spojenectví a jednotu všech českých husitů, kterou stvrdili společnou výpravou na Moravu všech husitských vojsk, včetně Pražanů, proti Albrechtu Rakouskému. Na tomto tažení u Přibyslavi slepý hejtman zemřel.

Pamětní kámen bitvy u Malešova	Malešovská tvrz, v jejímž okolí se bitva odehrála

Jenom dodám, že šlo tehdy o první střet v rámci vnitřní, snad bychom mohli říci „občanské" války husitských válek. Šlo o první vážnější ozbrojený střet v rámci husitského hnutí jako celku. Bitvě u Malešova ještě předcházela bitva u Strachova Dvora, kde také Žižkova vojska zvítězila. Malešovskou bitvou Žižka potvrdil svou mocenskou převahu v celém tehdejším Českém království, a podařilo se mu tak sjednotit všechny husitské strany, bohužel jenom na krátko. Ve druhém pokusu z let 1433–34 už polní obce polem pracujících neobstály v mocenské konfrontaci a jejich vojenská síla byla u Lipan zlikvidovaná – byť nikoliv úplně, ale jako politický činitel v českých zemích ano. To, co se Žižkovi ještě podařilo v roce 1424, se za deset let v roce 1434 Prokopovi Holému již nepodařilo.

Tak byl odstraněn zajímavý fenomén středověku, který původně vznikl jako obrana před křižáckými vpády, polní obce, tedy samostatné mocenské celky, které tvořily dnes bychom řekli profesionální vojáci, jejichž jedinou prací, a dodejme i obživou, byla neustálá válka. Vytvořit stálá vojska bylo na středověk zcela převratné – vzniklo to u nás. Současně tyto obce měly vnitřně „demokratický" charakter, samozřejmě s přihlédnutím ke klimatu středověku. Opíraly svou moc a síť měst o tzv. městské republiky. U nás nastala podobná situace jako v Itálii, kde také vznikly v tu dobu městské republiky jako samostatné mocenské celky, nezávislé na panovnické nebo šlechtické moci.