Valecny denik AB

Formát: e-kniha pdf.gif epub.gif mobi.gif

Počet NS: 54, Cena: 49 Kč

Letos si připomínáme, společně s celou Evropou, počátek velké světové války, kterou díky té následující, jež ji ještě ve svých hrůzách a záběrů předčila, říkáme „první“. Tato válka nebyla původně „naší“. Češi, český národ nestál u jejích příčin, přesto se jí účastnil, a to měrou nemalou a s výsledkem, který nám přinesl novodobý samostatný republikánský stát – samostatnost téměř po 300 letech od porážky českých stavů na Bílé hoře v roce 1620! V rámci mobilizované armády Rakouska-Uherska (R-U) bylo mobilizováno asi 1,4 miliónu českých mužů. O život přišlo a celkové ztráty se uvádějí kolem 130–180 tisíc mužů. Současně se na straně dohodových mocností účastnili národně osvobozeneckého boje tzv. Československé legie, tvořené našimi krajany a vojáky, kteří přeběhli zejména na východní, balkánské a italské frontě. Jejich bojové ztráty se uvádějí na 5,5 tisíce mužů. Těm vděčíme za to, že politické snahy T. G. Masaryka, Dr. E. Beneše a generála R. Štefánika přinesly vytouženou samostatnost obou našich národů ve společném státě: Československu. To umožnilo svobodný rozvoj obou našich národů na základě republikánském a demokratickém.

Tato válka byla válkou imperialistickou a velmocenskou. Byla iniciována zejména Německem a jeho velmocenskými ambicemi na ovládnutí západního území tzv. „ruského“ Polska, Litvy a celého Pobaltí. Ruské ambice na druhou stranu spočívaly ve vlivu a současně „ochraně“ balkánských slovanských států, zejména Srbska, proti tradičnímu tlaku Německa a R-U na Balkán a na východ. Generalita R-U, slovy barona Franze Conrada, náčelníka generálního štábu, varovala arcivévodu Františka d'Este: „Sjednocení jihoslovanského plemene je jedním z mohutných národních hnutí, jež nelze přehlížet. Buď k tomu dojde v rámci hranic monarchie na úkor Srbska, nebo pod vedením Srbska na úkor monarchie.“ Tím byl jasně dán rámec zájmů na Balkáně. Tyto snahy navíc byly podporovány vydatně Německem, které slibovalo podporu v případě vstupu Ruska do války proti R-U. Snaha zničit srbské „sršní hnízdo“, které podněcovalo protimonarchistické myšlenky v samotné monarchii, bylo předem připraveným cílem.

28. června na výročí srbské porážky v roce 1389 v bitvě na Kosově poli a na státní svátek Srbska se konala „provokativní“ – minimálně „netaktní“ návštěva arcivévody F. Ferdinanda d'Este, následníka trůnu s chotí, vévodkyní Žofií rozenou hraběnkou Chotkovou, v Sarajevu. Na to se připravila srbská vlastenecká organizace „Černá ruka“ vycvičená v Srbsku. Jedním z jejich členů byl mladý devatenáctiletý Srb Gavrielo Princip, který provedl atentát. Nakonec byl i vězněn v Čechách v Terezíně. R-U vyhlásilo Srbsku válku. Atentát nejvíce uvítalo Německo, císař Vilém II., který prohlásil: „Se Srby je nutno zatočit, a to hned teď.“ Nakonec Rusko vyhlásilo mobilizaci, a tu Německo chápalo jako vyhlášení války, a tak si jednotlivé státy vyhlásily válku. Připojila se Francie, Anglie, později Itálie a světový evropský konflikt byl na světě. Srbové ale dali jasně najevo, že se budou bránit i přes poměrně slabou srbskou armádu. Prvního útoku R-U armády proti Srbsku v počtu 200 000 mužů se účastnili i čeští vojáci. Srbové ale odpověděli zcela nečekaně. Za 12 dní stáli útočníci opět ve svých výchozích pozicích a tak 50miliónové R-U utrpělo porážku od 4miliónového Srbska. To byl ale jenom začátek. Pak nastoupil první cílený teror ze strany R-U armády proti civilnímu srbskému obyvatelstvu, který dosud moderní války nezažily. Evropu čekaly 4 roky dosud nevídaných utrpení a zmaru mnoha mladých životů bojujících za jim nevlastní zájmy. První světová válka poslala R-U do propadliště dějin. Západní velmoci nedovolily vytvoření tzv. Velkého Německa a splnění plánu německých a rakouských císařů. Češi společně s dalšími slovanskými národy využili rozpadu R-U a porážky Německa k vzniku Československa. I když tento mnohonárodnostní stát přečkal pouhých 20 let, byl již natolik etablovaný, že po druhé světové válce nikdo nepochyboval o jeho obnovení, a navíc spojenci umožnili odsun německého obyvatelstva, které před válkou toužilo po německé říši. První světová válka tak byla pro náš národ válkou vítěznou a byla vykoupena krví českých vojáků. Jak legionářů, tak vojáků bojujících v R-U armádě. Pomníky snad v každé větší vísce v Čechách a na Moravě tuto válku připomínají dalším generacím stále.

Válečný deník Antonína Boháče je autentickou vzpomínkou – záznamem válečného prožitku obyčejného člověka této světové války. Války, která nebyla jeho, ale byl jejím účastníkem. Ani po skončení války neměl klid a musel zasahovat v bojích o hranice nového státu proti německému puči v roce 1918 a v bojích na Slovensku proti Maďarům.

Deník nám svou autentičností právě v dnešní době, kdy jsme svědky opět nových snah o válečné štvaní evropských národů směrem na východ, ukazuje to, co je skutečná válka: žádná romantika. Také stojí za připomenutí, že války se plánují a dopředu připravují. Nejsou výsledkem nějaké „příčiny“ typu atentátu na následníka trůnu apod. Každá imperialistická útočná válka začíná vytvářením klimatu, válečným štvaním a přípravou společnosti na válku a hledáním záminky pomocí lží, polopravd a propagandy. Nenechme se opět vtáhnout do války, kterou vyvolávají zájmy nám ve skutečnosti nepřátelské a nepřející, abychom jako naši dědové nemuseli opět na frontu na východě nebo na Balkáně proti slovanským bratrským národům. Rozpoznávejme nám skryté zájmy těch, kterým války přinášejí zisky, a jsou proto ochotni za ně vést celé národy do válek. Aby se Evropa opět neocitla uprostřed válečného pole jako před 100 lety!

Jiří Krutina

Additional information

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde