Před 590 lety ve vojenském ležení u Přibyslavi, které obléhala táborská vojska při společném tažení všech husitských vojsk na Moravu proti Albrechtovi Rakouskému, zemřel v kruhu nejbližších český husitský vojevůdce – správce polních obcí polem pracujících Jan Žižka z Trocnova a na Kalichu. Zemřel v kruhu vysokých českých šlechticů, včetně otce Jiřího z Poděbrad, pozdějšího českého krále. Zemřel v době, kdy se mu podařilo sjednotit všechny husitské obce v zemi (táborskou, orebskou, pražskou i pány pod obojí) a vedl je jako společný první mezi rovnými vojevůdce proti nepřátelům země české. Jeho smrtí se tato křehká koalice různých stavovských zájmů rozpadla opět do bratrovražedné občanské války.

Jeho úloha v celém husitství je dodnes nedoceněna. Bez lidí jako byl on, bychom se dnes neučili ani o Janu Husovi, protože by prostě husity čekalo to samé jako jiné „heretické“ sekty v historii. Nelze přijímat Husa, a odmítat Žižku jenom proto, že ve své době jako voják uplatňoval politiku ve své době běžnou – i v tomto stále platí „kdo začal“ a je historicky prokázáno, že s násilím a vražděním pro jinou víru a názory nezačali husité ani Táborité, ale katolíci, a husitské války nastaly jenom kvůli zpupnosti Římskokatolické církve a byli obrannou reakcí na tehdejší všemocnou církev.

Nebojme se někdo prostě hlásit k těm mužnějším hrdinům našich dějin, kteří na sebe vzali tu těžší a bolestivější část. Čest tomuto velkému muži, ve své době pevně na svém místě v historickém okamžiku českých, ale i světových dějin. Český národ – přesněji husité a Táborité – nejen prokoukl římskokatolickou církev, ale jako první národ v Evropě ji také dokázal porazit a jednou provždy historicky znemožnit její patent na neomylnost, a to v době, kdy měla absolutní moc nad životem a smrtí člověka v Evropě.

Jan Žižka se po celou dobu své aktivity neobohatil ani majetkem ani stavem, zůstal bratrem Jenem a svůj vojenský génius dal do služeb husitství, současně vždy sledoval zájmy Českého království jako celku a jeho jazyka. Ve své době díky moci, kterou vládl, mohl být králem. Neusiloval o to, což možná byla chyba.