Český národ nezavdal příčiny k vypuknutí první světové války. Nicméně byl nucen se jí zúčastnit měrou nemalou. Jejím výsledkem byl mj. vznik Republiky Československé. Po bezmála třech stech letech od porážky českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 jsme se zásluhou politického úsilí T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a M. R. Štefánika i díky československým legiím dočkali vytoužené samostatnosti.

Velká válka, jak je rovněž označována, byla pro nás vítěznou, vykoupenou krví našich vojáků. Snad v každé české či moravské vesničce najdeme pomníčky, připomínající ty, kteří se z ní nevrátili. Jak ji vojáci prožívali, čím se trápili, co se jim honilo hlavou…? Na podobné otázky odpovídá Válečný deník Antonína Boháče. Je autentickým záznamem válečných dnů obyčejného člověka, který byl na bojiště vržen proti své vůli a vydán na pospas nadřízeným. „Byli jsme stejně ubozí otroci chránící choutky kapitalistů a přeci, kde jen mohli, dávali nám najevo svoji vojenskou nadvládu,“ svěřuje se. Ukazuje skutečnou válku, která rozhodně není neškodným romantickým dobrodružstvím.

Valecny denik AB

Při jeho vyprávění až mrazí. Jako by se mnohé z tehdejší doby opakovalo. Jen v novém, vylepšeném mundůru. Je nanejvýš aktuálním varováním pro nás současníky. Jsme totiž zase svědky pokusů o válečné štvaní evropských národů směrem na východ. Jak v úvodu podotýká Jiří Krutina, „stojí za připomenutí, že války se plánují a dopředu připravují. … Každá imperialistická útočná válka začíná vytvářením klimatu, válečným štvaním a přípravou společnosti na válku a hledáním záminky pomocí lží, polopravd a propagandy“. Dodává: „Nenechme se opět vtáhnout do války, kterou vyvolávají zájmy nám ve skutečnosti nepřátelské a nepřející, abychom jako naši dědové nemuseli opět na frontu na východě nebo na Balkáně proti slovanským bratrským národům. Rozpoznávejme nám skryté zájmy těch, kterým války přinášejí zisky, a jsou proto ochotni za ně vést celé národy do válek.“

Tato slova nakladatelství Krutina Jiří–Vacek podložilo vydáním deníku československého legionáře, který našel jeho vnuk. Vyšel v edici Fakta & Svědectví v elektronické podobě. Tedy jako tzv. e-kniha. Důvodem je snaha oslovit zejména mladou generaci, která je zvyklá pracovat s přenosnými digitálními médii. Jak nakladatelé přiznávají, učinili tak z čistě vlasteneckých pohnutek coby připomínka na sté výročí vypuknutí první světové války, neboť podobné knihy se málokdy alespoň zaplatí.

(Nakladatelství Krutina Jiří– Vacek; ing. Jiří Krutina, Píškova 1955/30, PRAHA 5, 155 00; telefon: 235 512 505 denně 7-21 hod. - zasilatelská služba pro čtenáře i knihkupce)

Jana Vrzalová


„Druhý den byla mše svatá, při které měl náš vojenský kněz kázání, z něhož mně zvláště tato slova utkvěla v paměti. Mezi jinou řečí pravil: ‚Jistý státník pravil. K válce je třeba peněz, potom peníze a ještě peníze.‘ On však, že říká: ‚K válce je třeba trpělivost, trpělivost a potom ještě trpělivost.‘ Ó špatný knězi! Jak můžeš říci, že k vraždění lidí je potřeba tolik trpělivosti? Já prostý člověk musím vyvrátiti tvoje tvrzení. Já pravím: ‚K válce není potřeba ani peněz, ani trpělivost. K válce je potřeba jenom bezcitnou duši a bezcitné tělo.‘ Tento můj výrok odůvodňuji takto. Peníze i trpělivost se dobudou násilím. Bezcitné duše je potřeba k tomu, aby člověk neviděl, do jakého hrozného utrpení přivedla lidstvo válka, aby neviděl bezcitné mučení a umírání druhých, a aby nemyslel na to, jaký prospěch lidstvu kyne z tohoto běsnění. Bezcitného těla je třeba k tomu, aby člověk snesl všechny svízele a obrovské utrpení, které válka s sebou přináší. Snad většina lidí dnes stojí se zbraní proti sobě a neví, proč se vraždí. Nebo ví jen tolik, co jim dle potřeby řekli jejich vůdcové. Ani snad neví, že brání svojí krví vládní panovačnost a dobývá choutky druhých. A ti, kteří nejvíce obětují, nejméně obdrží.“

Z Válečného deníku Antonína Boháče

E-knihu je možno zakoupit v eshopu pdf.gif epub.gif mobi.gif

Additional information

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde