„V českých duchovních dějinách byl tento nonkonformní intelektuál prvním filozofem v ryzím slova smyslu. Filozofie pro něj nebyla předstupněm k teologii a církevní kariéře, nýbrž svéprávnou naukou zabývající se makro­kosmem i mikrokosmem.“ 

~ František Šmahel
 

Postupně uzrávala myšlenka seznámit se důvěrně s osobou, otázkami a životem Jeronýma Pražského, neboť jsem pociťoval, že půjde o vnitřní dobrodružství, že za jeho his­torickým obrazem se skrývají širší témata a skutečnosti, potenciality, které čekají na své otevření. Zkrátka jsem slyšel, že ke mně začíná toto téma promlouvat. Vzhledem k mému dlouholetému amatérskému zájmu o historii obec­ně, zvláště pak o historii husitství, jsem věděl, že Jeroným je spjat s husitstvím, proto jsem si obstaral vše dostupné, co o něm bylo napsáno, a to jak z pera profesionálních his­toriků, tak z internetu.

Rád bych poděkoval zejména panu profesoru Františkovi Šmahelovi za jeho vědecké práce, bez nichž bych nebyl schopen se ladit na jeho dobu, svět, život, otázky, širší politické klima doby apod. Stejně tak děkuji všem přednášejícím, jejichž příspěvky jsem měl možnost shlédnout a zúčastnit se jejich přednášek.

Čím více jsem se seznamoval s historickými pracemi o Jeronýmovi a jeho době, tím více se mi skládal mnohaúrovňový příběh Jeronýma a jeho doby, otázek, které žil, jež se mi samovolně v mém vědomí propojovaly s mnoha dal­šími sférami, včetně těch osobních, a v jemné rezonanci vy­tvářely plastický příběh osobnosti tohoto muže jako nikým neschválený a tedy neoficiální životaspis příběhu duše, v jehož obsahu i otázkách jsem nalezl i nadčasové kvality, které se dotýkají i mého bytí.

Navíc shledáme, že přestože jde o středověký příběh, je velmi „akční“, jako byl Jeroným sám a jak i dnešní doba zřejmě vyžaduje. Otázkou vždy zů­stává volba způsobu a míra aktivního jednání. Uvědomil jsem si, že se jedná o zcela odlišného člověka, než byl jeho přítel Hus, kterého na základě jemu danému slibu následo­val do Kostnice. Ale co více, začalo se ukazovat, že Jeroným vlastně až tak nežil teologickými otázkami tehdejšího sporu pražských reformistů opírajících se z části o Viklefovo uče­ní, ale že byl primárně filozofem v řeckém duchu, kam se často ve svých disputacích odkazoval, jak správně odhalil pan Šmahel. Jeho otázky i spor měly širší dopad i rozsah, přesahovaly rámec středověké scholastiky, a jako jeden z mála filozofů tehdejší doby se odkazoval na řeckou filozofii a Platóna. Svým filozofováním rozbíjel myšlenkové sou­stavy a přesvědčení, které rámcovaly a svazovaly svobodu člověka v jeho době. Dle mého názoru je právě skutečnost, že byl i přes středověk, který svobodnému filozofickému diskurzu nepřál svou dogmatikou, filozofem jak v teorii, tak praxi, významná a činí jej unikátní osobou nejen české, ale i evropské kultury a historie. A dodejme, že zůstává inspi­rací v každé době. Nechtěl být ani teologem, ani právní­kem, jako většina jeho tehdejších současníků, ale vědomě zvolil dráhu filozofa, přičemž zůstával laikem. Netkví právě v tom, že je Jeroným až druhý, zdánlivě za „stejnou“ věc odsouzený, důvod, proč je snadno přehlédnutelný ve svém skutečném významu a v tom, s čím k nám promlou­vá i přes šest století?

Současně se laickou ambicí tohoto krátkého dílka sta­lo představení Jeronýma jako prvního českého filozofa a osvětlení podstaty otázek a sporů, kterých se účastnil, srozumitelným a dnešnímu člověku přístupným způsobem. Ve skutečnosti šlo o krásné vnitřní dobrodružství podobné ladění se na živou zkušenost řeči vlastní duše. Uvědomil jsem si, že nelze představit prvního rozpoznaného českého filozofa v českých dějinách skutečně evropského významu bez širšího kontextu, tedy bez toho, aniž bych se alespoň stručně zabýval tím, co je vlastně filozofie jako taková, tedy otázkou možná ještě důležitější, neboť Jeroným jako filozof i jeho doba jsou její součástí, minimálně toho, co nazýváme historií filozofického myšlení. Tím se mi samotnému otevřel nový svět i pohled, který doplnil a pomohl integrovat mé předchozí životní zkušenosti.

Text není prací odborníka, ale amatérského laika. Bez větších ambicí se snažím držet formy literatury faktu s mír­nou uměleckou snahou. Nekladu si ani za cíl přinést nové historické nebo badatelské poznatky, nejsem profesionální historik, v zásadě nepíši nic, co by nebylo obecně známo nebo nebylo psáno někde jinde podobným způsobem. Za možnost držení se známých historických faktů vděčím pra­cím uvedeným v závěru. Se snahou o zachování známých historických skutečností jsem vyjádřil to, co mě v urči­té době oslovovalo a volalo mým bytím. Sám svůj počin mohu nazývat zkušenostním historealismem či meditativní dějinností.

Pokud osloví i jiné čtenáře a pomůže probudit vědomí, že v naší dějinné pospolitosti máme muže nejen evrop­ského přesahu, ale i opravdu nadčasového, který žil otáz­ky dotýkající se povahy naší zkušenosti i dnes, a vybídne k prohloubení zájmu o základní otázku smyslu našeho bytí a návrat k pravé filozofii, novému způsobu myšlení, dnes tak naléhavě potřebnému, a současně v nás povzbudí alespoň trochu Jeronýmova ducha po nebojácném kritickém přezkoumávání současných vládnoucích idejí a myšlenko­vých systémů rámcujících naši dobu, dobu bezohledného kapitalismu postaveného na jediném náboženství moci peněz a materialismu ovládajícího vědu a všechny oblasti lidského a společenského života, tak jako ve své době Jero­ným, první rozpoznaný český filozof a současně evropský buřič, kniha naplnila svůj smysl.

K šestisetletému výročí upálení Jeronýma Pražského 

30. 5. 2016 Jiří Krutina

Kniha se pokouší postřehnout a vdechnout plastický živý příběh vnitřnímu životu i osudu, nám dnes na první pohled možná vzdáleného středověkého člověka, Jeronýma z Prahy a představit jeho duševní svět a životní zápas v myšlenkovém klimatu své doby mající slyšitelné ozvěny až do současnosti. Od jeho násilné smrti (30. 5. 1416) uplynulo právě letos 600 let. Stihnul jej stejný osud jako jeho staršího a známějšího přítele Jana Husa, v jehož stínu zůstal „jako ten druhý “ skryt nánosy historie. Podobný osud jej stihl symbolicky i letos, kdy byl ve veřejném prostoru zastíněn připomínáním si výročí 700 let od narození římského císaře a českého krále Karla IV. Míním, že osoba, život i poselství pražského rodáka Jeronýma je neméně, či možné ještě více promlouvajícím k dnešní době.

Jeroným byl ve své době všeobecně uznávaným evropským vzdělancem, který se aktivně účastnil filozofického i politického života své doby, zápasu českých reformních mistrů univerzity pražské i vysoké evropské politiky a diplomacie. Jako první se pokusil formulovat co je české národní společenství, a tak jej můžeme právem nazývat prvním českým vlastencem, nebyl teologem, jako jeho kolega Hus a ostatní vůdci české reformace, nestranil se životu ve všech jeho podobách, ale jako milovník hudby, zpěvák i obdivovatel krásy žen, byl filozofem v pravém slova smyslu. Kniha je oživením nikým neschváleného životního příběhu filozofa, který se aktivně zapojil do veřejného života, konfrontován s vládnoucími koncepty a dogmaty své doby, z kterých byly odvozeny mocenské struktury tehdejší středověké Evropy, které neváhal podrobovat kritickému filozofickému zkoumání, což je dovedlo až na hranici.

Jeho skonem jako by v Čechách započalo období těhotného neklidu před bouří.

Kniha si neklade za cíl přinést nějaká nová historická fakta, ale spíše pokusit se dát lidskou tvář zkušenostnímu rozjímání nad osobitostí Jeronýmově a komunikovat hlas jeho duše dnešnímu čtenáři oslovujícím způsobem při připomínce 600 let od jeho skonu.

http://www.noos.cz/produkt/knihy/prvni-cesky-filozof-vlastenec-jeronym-prazsky/