7. 3. 1850 – Narození prvního československého prezidenta TGM.
Dnes si často jenom připomínáme životopis TGM. Co ale chybí míním, je opakované seznamování zejména s názory a idejemi TGM a jejich studium pro dnešní dobu. To je to, v čem pokulháváme a co se nám nedaří. Přitom TGM je součástí našeho dějinného vědomí, byl první prezidentem obnoveného samostatného státu, obnoveného současně v historických hranicích země Koruny české. Mnoho politiků má při různých výročí plné řeči odkazu TGM, ale soudě podle jejich vlastního jednání, o TGM a jeho pohledu na svět ví málokdo. O ochotě pokračovat v jeho šlépějích, kterými společně s dalšími zakladateli našeho novodobého státu, zejména s E. Benešem a R. Štefánikem, nastínili smysl a cestu naší opravdu autentické státnosti, již nelze hovořit vůbec.
TGM není dnes živý mezi námi, jeho ideje nejsou lidmi oživovány, znovu pro dnešní dobu formulovány, a zejména aktivně prosazovány. To je náš největší dluh TGM. Je zcela evidentní, že dosavadní polistopadové dění v naší společnosti a její politický kurz na opravdový odkaz TGM rozhodně nenavazuje. Toho si nelze nevšimnout. Absence demokratické osvěty a společenská diskuze nad ideály humanitní demokracie v Masarykově podání je pro další vývoj české společnosti zásadní. Jednak jsme nedokázali ani „Masarykovo“ Československo udržet jako samostatný svrchovaný stát, bylo rozděleno na dva samostatné státy. A tím to nekončí.
Masaryk jasně říká, že nejnebezpečnější je vzrůstající duchovní bída. Bída, kdy místo zaměření na vyšší duchovní otázky a pravdy o smyslu života, se upínáme pouze na časné a ryze hmotné materiální hodnoty. Zde správně Masaryk viděl počátek všeobecné bídy společnosti, bídy duchovní, vedoucí k nerespektování dobrých zkušenostních mechanismů, které společenství vydobylo svou kolektivní historickou zkušeností, a přitakávání k hodnotám materialismu, ateismu, případně náboženské dogmatiky. Oboje považoval Masaryk za škodlivé. Upřednostňoval naopak autentické duchovní hledání a to, že opírání se o „zdravý rozum“ a vnitřní cit je cesta skutečné vnitřní změny každého člověka, a díky tomu je možné, aby se společenství kolektivně „vychovalo“ k ideálům humanitní a sociální demokracie, jak jí chápal Masaryk.
Ke dnešním globalistickým snahám, které nám tvrdí, že jsou v rozporu s národními státy, a že samy národní státy jsou příčinami válek, už Masaryk jasně řekl: Mezi pravou národností a mezinárodností není protiv, ale shoda.
K základní hodnotám, které nám TGM zanechal si připomeňme ty zásadní, platné a tolik potřebné právě dnes:
Základem veškeré smysluplné lidské aktivity je zejména správné rozlišování a kritický realismus postavený nikoliv na víře nebo dogmatice, ale na zdravém rozlišování pravdivosti v daných otázkách. Pravda je základní atribut a směrnice pro veškeré lidské jednání. Bez toho se dostáváme vždy do situací přinášející více či méně nevědomost a utrpení. Bezhlavé opičení a snaha napodobovat a nekriticky přebírat vše z aktuálního mocenského hegemona, tu z tzv. vyspělého „západu“, tu z „bratrského východu" apod. To je právě popřením základního pohledu TGM na svět a jeho dění. Bez snahy vše na základě správného rozlišování kriticky posuzovat a mít k tomu vůli, se vzdáváme základního kritéria pro veškeré jednání, kterým je sledování pravdy jako zásadního činitele. Bez kritického rozlišování pouhým slepým přebíráním všeho odjinud se stáváme pouze otroky, lokaji, často nám nepřátelských idejí a konceptů.
Dnes je slovo „demokracie“ zcela zprofanováno, málokdo dnes ví, jak chápal TGM tento pojem v podobě humanitní a sociální demokracie. Masarykovo pojetí demokracie je jeho nejuniverzálnějším ideálem, který nám zanechal. Základem je vlastní duchovní a morální kultivace každého člověka, jako základ opravdové demokratické společnosti. Demokracie není jenom instalování demokratických institucí, které se ve skutečnosti chovají i „fašistickým“ způsobem, ale o společenském vývoji kolektivního souhlasu v základních otázkách života celé společnosti. Masaryk velmi kriticky vystupoval proti všem snahám násilných změn – revolucí, které z podstaty věci, že z násilí a bezpráví nemůže vyrůst trvalé právo a dobro.
Co se málo dnes ví, že Masaryk velmi upozorňoval na nebezpečí současné ideologie neoliberalismu. Jasně nám říká: Pod praporem neokonzervatismu a neoliberalismu hrozí i neo absolutismus. Varoval před nebezpečím monopolizace nekontrolovatelné ekonomické moci. Stojí za zmínku zmínit i další Masarykova slova: „Tak zvaný kapitalismus není tolik pochybený svou výrobou, jako tím, že lidé nevyrábějící, a dokonce nepracující, mohou si nezaslouženě osvojovat výtěžky výsilné práce. Nejsem proti socializaci, nikoliv pouhé postátnění nebo státní dozor v některých oborech: jsem pro socializaci železnic a komunikačních prostředků vůbec, vodních sil, uhlí atd.; socializaci si představuji postupnou, vývojovou, připravenou vzděláním dělnictva a lidí, řídící c h výrobu a výměnu. K tomu je třeba přesného finančního hospodářství státu a přísnější a věcnější kontroly celého finančnictví, zejména také bank."
Demokracie v podání TGM je cesta vnitřní i zevní optimalizace společnosti a člověka. Násilné změny a revoluce nepřinášejí trvalé změny k lepšímu. Odmítal bolševismus.
To, co u nás chybí jsou opravdoví demokraté a opravdoví vlastenci, kultivující širší politické vědomí. Jen takoví lidé mohou kolektivně spoluvytvářet ideál Masarykovy humanitní demokracie.
Současně plné naplnění ideálu demokracie je možné pouze pokud demokracie pronikne ve svých principech i do ekonomické a sociální oblasti. Bez obojího nelze o pravé demokracii hovořit. Dnes se ale „demokracie" chápe pouze v jejím neoliberálním chápání.
Další i dnes aktuální ideje TGM se týkají mezinárodní demokratické spolupráce a zajištění kolektivní bezpečnosti. I tyto ideje nám jsou dnes inspirací a ideálem.
Základem pro mezinárodní spolupráci dle TGM bylo nezpochybnitelné právo na svobodný vývoj a rovnoprávnou spolupráci všech národů, velkých i malých, a to jako rovný s rovným. Dnes spíše jsme svědky zvířecí říše gangsterů s jediným právem: právem silnějšího, právem silnější vůle k moci. I koncepce Masarykova Československa tak byla od začátku politická, a nikoliv etnická. Později se ukázalo, že soužití s německou menšinou nebylo v jednom státě možné, byť se o to TGM i EB snažili. TGM usiloval o sjednocení Evropy. TGM si dobře uvědomoval základní schéma ve střední Evropě, kde na jedné straně je silné Německo, a na východě Rusko. Být společně s ostatními státy v této oblasti mostem a komunikátorem ve společné Evropě rovnoprávných států, viděl centrální úlohu Československa. V těchto intencích se snažil i EB směřovat svou zahraniční politiku, byť byl postaven ve své době před aktuálnější výzvy. Zahraniční politiku TGM směřoval k rovné spolupráci všech národů, západu i východu.
Současně Masaryk věděl, že naše cesta může být pouze naše vlastní, že nelze slepě kopírovat a přebírat vývoj západu nebo východu, ale správně rozlišovat a být stavitelem mostů, nikoliv příkopů. Jenom demokratický dialog je cestou, nikoliv násilí a revoluce. Současně ale jasně říkal, že zlu a násilí se musí rozhodně odporovat, třeba i násilím. Tuto zkušenost učinili kolektivně už naši předci, husité.
S mezinárodní spoluprací souvisí i otázky kolektivní bezpečnosti. Za základní právo každého člověka i národa TGM považoval bezpečnost. Pojetí kolektivní bezpečnosti u TGM vycházelo z duchovních zákonů a křesťanských principů. „Čiň druhým to, co chceš, aby oni činili tobě.“ To platí samozřejmě i v obráceném gardu. Právě toto musí být východiska pro organizaci kolektivní bezpečnosti a pro základní lidské jednání a chování mezi lidmi a celými národy. Hluboké pochopení tohoto principu by nám neumožňovalo podporovat násilné akce a převraty, jak jsme dnes svědky.
