Dne 27. 5. 1942 došlo k významné akci jak z pohledu světových, tak našich dějin – atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, který na následky zranění zemřel.

Atentát na říšského protektora R. Heydricha má však hlubší význam, než se obecně myslí, který tímto zůstává zastřen. Tato událost významně ovlivnila běh 2. světové války i vývoj našeho postavení po skončení války. Tato v historii ojedinělá bojová akce Československých vojáků významným způsobem nejen pomohla porážce Němců, ale umožnila tak i naše osvobození a uchránění od jasného vyhubení našeho národa. Třebaže vojensky zdánlivě bezvýznamná akce, tak z vnitřního pohledu byla velmi významným duchovním činem Československého odporu proti okupantům.

Tato událost byla některými mocenskými zájmy - zejména komunisty označována jako za omyl západního odboje a snahu prezidenta Beneše se blýsknout, která přinesla pouze vyhlazení Lidic, Ležáků a tisíce popravených. Tato účelová propaganda tak podvědomě podsouvala u nás lidem, že Beneš a západní odboj defakto zavinil vyhlazení Lidic a následné období tvrdé nacistické represe – tzv. „heydrichiády“. To samé je možné číst i v poslední době v některých německých denících (SdZ z 11.3. 2011), kde se píše, že Lidice byly „naplánovány Benešem a Churchillem.“ Jinými slovy za nacistické zločiny mohou „zločinec“ Beneš a „zločinec“ Churchill. Kdyby nic nedělali, mohli by Němci normálně jenom vládnout Čechům a mohli je vyhubit až po válce. Sám Hitler říkal, že Čechům se předloží směnka až po válce.

Na dotaz protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše ohledně budoucnosti Čechů v protektorátu zástupců německé okupační správy mu bylo odpovězeno, že vysoké kruhy v Německu vidí budoucnost Čechů v protektorátu jako 7 miliónu rakví.

Toto pojednání by si měli přečíst všichni ti, kteří v období protektorátu jako sedláci a zemědělci například plnili dodávky potravin pro Říši, aby se tak vyhnuli konfiskaci majetku a uchránili své životy a životy svých dětí před nacistickou zvůlí. Tito sedláci podlehli zdání o dobrotivosti nacistů. Bohužel, bolševické „znárodňování“ po puči 1948 v nich tento sen jen posílilo a oni si tento sen sní až doposud. Je to klam, nelze volit mezi dvěma zly, je nutné je vidět obě a v celé své šíři.

Tito lidé by neměli zapomenout na to, že se měli za protektorátu relativně dobře díky politice RH „cukru a biče“, kdy nacisté samozřejmě potřebovali zejména výkonné zemědělství a dělníky pro svůj zbrojní průmysl. Jediným Němcem v protektorátní vládě byl ministr zemědělství, neboť to chtěli mít Němci plně pod palcem. Tito lidé by neměli zapomínat, že se měli dobře pouze krátkodobě a navíc relativně a současně na úkor ostatních svých spoluobčanů. Tito lidé – někteří Češi, by neměli zapomínat, že zatímco oni sloužili svým pánům na dodávce potravin a měli se relativně dobře, tak většina členů zbytku národa byla cíleně udržovaná na hranici podvýživy a někteří jako třeba odbojáři navíc nasazovali a riskovali své životy z čistého vlastenectví. Byli zkrátka pro Němce v dané době užitečnější živí, výkonní, prosperující a loajální svým německým pánům, než mrtví. Po skončení války by je čekal stejný osud jako jiné Čechy a Slovany: vyhubeni, kastrace, vysídlení, fyzická likvidace.

Tito lidé se měli dobře asi tak jako rovnač mrtvol v hromadném hrobě, který měl přijít na popravu až poslední. Jejich karmičtí potomci jsou dnes ti, co pracují ve službách německých zájmů v „českých médiích“ a i v našich státních orgánech a všemožně se snažíprosazovat německé zájmy svých chlebodárců a realizovat věčný německý sen jejich tažení proti Slovanstvu. Jejich plány na konečné ovládnutí východní Evropy nikdy nevyhasly. Je dobré si to připomínat a být bdělí. Toto je vzkaz generacím budoucím, které se s tím mohou zcela reálně opět setkat. 

Jiří Krutina


Je to už 75 let. Skoro jako kdyby Češi otevřeli svoji vlastní druhou frontu. Českou frontu. Jedinečnou a zcela unikátní. Můžete třeba namítnout, že záchrana Mussoliniho byla technicky ještě mnohem náročnější a brilantně provedená, ale nezapomínejme, za jakých podmínek se plán akce rodil. Skorzeny měl naprostou podporu celého Reichu, zatímco Češi žebrali u imperialistů o souhlas, aby si směli půjčit letadlo a odskočit s chatrnou výzbrojí domů sejmout hlavouna a změnit v ...sedmi lidech běh dějin.... Heydrich prý řekl: "Poláka zlomíš, Čech se ohne a pak švihne..." Mohl se tím snad i řídit, ale neřídil. Nebýt takový cynický nadutec, snad by ani ten atentát nevyšel. Jsme ale Češi a nikdy se nevzdáme....Boleslav I. nebyl poslední, který věděl, jak jednat s Němci.

Vybavuje se mi občas jeden zážitek z dětství prožívaného během 80. let. Přišel si k nám pro starou ledničku prodávanou přes inzerát arabsky vypadající mladík. Slovo džihád tehdy znali jen pozorní sledovači zpráv nebo vzdělaní lidé, a tak jeho příchod nevyvolával jiné emoce než zvědavost. Byl velmi zdvořilý a spíše zamlklý. Dnes by asi mnoho lidí řeklo: typický profil džihádisty :-) Smlouvání proběhlo, obchod se vydařil a úleva na obou stranách zahřála atmosféru. Táta neodolal a zeptal se, odkud že mladý pán dorazil... z Jordánska? No, to je dálka.... a co ta válka tam, to musí být těžké, ne? Mladíkovi náhle zaplály oči a s nečekanou odhodlaností prohlásil: "lepší umřít v boji, než žít na kolenou!!!"

To mi v paměti zůstalo. Ví to většina Čechů, jen to občas na chvíli dlouhou pár generací pozapomenou. Ale nakonec i výklad slova ´boj´ mají Češi širší než jiní národové. Snad díky tomu stále ještě chodí po Zemi.

Ondřej Marek

 

Atentát ve zkratce

Datum, čas a místo: 27. 5. 1942 v 10:35 v ulici V Holešovičkách.
Celá akce trvala necelých 20 vteřin.
Heydrich zemřel 8. den po atentátu.
Bylo mu 38 let.
Stanné právo po atentátu trvalo 38 dní.
Bylo vyneseno přes 1500 rozsudků smrti.
Ještě dvacet dnů po atentátu nemělo gestapo jedinou stopu.
Byly vyhlazeny dvě obce: Lidice a Ležáky
Výsadkáři zemřeli po boji 18. 6. 1942.
294 jejich spolupracovníků a příbuzných bylo popraveno v Mathausenu.

Výskyt čísla 8 ukazuje v tarotové symbolice 8 – vyrovnání a spravedlnost, tedy významný karmický čin v běhu dějin, který vyrovnal karmu mezi silami, jejichž vyústěním byla okupace Československa Německem, záměr Němců vyhladit náš národa a nakonec odstranění vykonavatele tohoto záměru – R. Heydricha.


Význam akce – národní i světový

Atentát na Heydricha podle historiků přispěl k tomu, že Britové defnitivně uznali Edvarda Beneše za legitimní hlavu Československa. To umožnilo zahájit okamžité jednání o obnovení předválečného Československa v jeho původních
hranicích. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců. Jednalo se o ojedinělý a velmi unikátní diverzní atentát na představitele německých, respektive nacistických ozbrojených sil v průběhu celé druhé světové války.
Tolik historici.

Jeho skutečný význam je ještě větší, než se obecně ví. Jednak se jedná o ojedinělou akci za 2. světové války. A také o jediný úspěšný atentát na takto vysokého nacistického představitele a navíc klíčovou osobu – průchod nacistického „egregoru“. Tou nebyl až tak Hitler, nebo jeho nejbližší, ale právě „inteligentní a prozíravý“ generál SS a SD RH, samozřejmě bráno z pohledu zla, neboť kdyby skutečně byl inteligentní a prozíravý, tak by nebyl nacistou a vykonavatelem jejich myšlenek. Ne nadarmo byl označován za nejnebezpečnějšího muže třetí říše.

Hitler byl jako vůdce, co se týká vojenských otázek naprostým diletantem a v mnoha případech negativně zasáhl do německého velení jak na východní, tak západní frontě, což pomohlo spojencům. Sami jeho generálové s ním v mnoha vojenských otázkách nesouhlasili, třebaže se podvolili jeho zásahům do řízení válečných operací. Z praktického pohledu byl tak Hitler spíše nevědomý spojenec svých protivníků díky své vojenské neodbornosti a zčásti psychopatickým jednáním. Opakem byl RH, to byl doslova mozek nacistů a evidentně měl v budoucnu našlápnuto do čela třetí říše.

RH měl podvědomé napojení na velmi silný zdroj temných sil, které svým hostitelům zprostředkovávají i jisté intuitivní schopnosti v mnoha ohledech. Byl chladnokrevný a měl intuici. Těmi vynikal právě zejména v záležitostech potlačování odboje a odhadu svého protivníka. Jeho odstranění byl velmi zásadní čin pro celý další průběh války. Byl odstraněn v době nejvyššího rozmachu třetí říše, když stála na vrcholu své moci a nic nenaznačovalo tomu, že by Němci měli prohrát, nebo utržit porážku. Právě v tento okamžik – na vrcholu moci a doslova opájení se neporazitelností byla tomuto „nacistickému démonovi“ opět vražena „kudla do zad“, jak na to sám RH upozorňoval ve svém tajném projevu v Černínském paláci při nástupu do své funkce. Kudla do zad, o které hovořil RH, přišla opět z Čech a opět ze srdce Čech a Evropy – z Prahy. Tím bylo velmi narušeno sebevědomí nacistů o své neporazitelnosti a bezpečí. Museli si začít uvědomovat, že již nejsou bezpeční ani na svých okupovaných územích a ani za situace, když si vítězně vedou na frontách. Od tohoto atentátu Hitler nařídil všem svým vysokým představitelům jezdit pouze v uzavřených vozech a s ozbrojeným doprovodem. Od nynějška se museli i přední nacisté obávat o svůj život.

Jiří Krutina - Chtěl nás vyhubit, byl zabit

Additional information

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich