Bez jakéhokoliv mandátu se prostě zbaběle začalo Srbsko a Bělehrad bombardovat ze vzduchu. Byli přitom použity kazetové bomby s ochuzeným uranem. Během bombardování bylo cíleno mimo jiné přímo na infrastrukturu, jako školy a nemocnice. 

Plně pochopme NATO - není volné svobodné sdružení států kvůli jejich bezpečnosti, jde o globalistickou “hračku”, která vojenské síly států zneužívá pro své ryze kořistnicko-ekonomické zájmy svých voditelů.

Je zcela ostudné být součástí takové organizace. 

Navíc NATO není a nikdy nebude schopno vyhrát jakoukoliv válku, do které se pustí a kde půjde opravdu o boj na zemi, viz Afghánistán. Bombardovat Jugoslávii z výšky, když jugoslávská protiletecká obrana neměla ani adekvátní bojové prostředky, byl opravdu “heroický” čin.

Z projevu S. Miloševiče v r. 2000

Naše země představuje suverénní stát, máme své vlastní zákony, vlastní instituce moci.

Srbsko se musí ubránit před invazí, která je pro něj připravena s pomocí různých forem podvratné činnosti.

A občané musí vědět, že účast na této činnosti, - úlohou, kterou je zajistit zahraniční nadvládu nad naší vlastí, tedy její okupace, - činí z nich historicky zodpovědnými za bourání práva na existenci vlastní domoviny.

Svěřujíc svůj stát jiným, cizí vůli, stejně tak svěřují do cizích rukou i svůj život a budoucnost svých dětí a spoluobčanů.

Považoval jsem za svou povinnost varovat před následky činnosti, která se financuje a podporuje vládami zemí NATO.

Občané mi mohou a nemusí věřit. Jen bych byl rád, aby nebylo až příliš pozdě, když se přesvědčí, že má varování byla pravdivá, tedy tehdy, kdy již bude těžké napravit ty chyby, které občané napáchají v důsledku své naivity, omylů a nebo povrchnosti. A tyto omyly bude složité napravit a některé z nich se možná ani napravit nikdy nepodaří.

Nevyjadřuji své názory tímto způsobem kvůli vlastnímu prospěchu.

Dvakrát jsem byl zvolen prezidentem Srbska a jednou prezidentem Jugoslávie.

A zřejmě každému, po uplynutí těchto deseti roků, je jasné, že na Srbsko neútočí kvůli Miloševičovi, ale na Miloševiče útočí kvůli Srbsku.

Mé svědomí je klidné, ale nebylo by čisté, pokud bych po deseti letech řízení státu neřekl svému národu, co si myslím o jeho osudu, v případě, že by mu tento osud vnutil někdo jiný, a to již jen proto, aby mu potom vysvětlil, že si tento osud vybral sám.

Takový omyl - když si lidé vybírají to, co za ně vybral někdo jiný – je ten nejnebezpečnější omyl; a představuje hlavní důvod, proč jsem se rozhodl oficiálně obrátit na občany Jugoslávie s tímto projevem.