Dnes si připomínáme smrt Jana Ámose Komenského (15. 11. 1670). J. A. Komenský byl velký duch, mystik jednoty bratrské a pravé křesťanské spirituality, navíc s velmi rozvinutým darem duchovní vhled přenést do praktické roviny. Byl na svou tehdejší společnost příliš „napřed", neboť jeho myšlenky jsou nadčasové, jako všech mystiků. Za svůj život přišel o dvě manželky, děti, v Lešnu v Polsku mu shořela jeho takřka 20letá práce, nakonec skončil ve vyhnanství v Nizozemí, jako jedné z posledních protestantských zemí tehdejší doby. Svůj život skončil tak, že se již jako nemohoucí nechával na židli vynést na pobřeží, kde meditoval při pohledu na moře – také tak zemřel, v klidu, tichu a daleko od domova.

Jenom si připomeňme, že to, že musel opustit české země a spolu s ním všichni, co nechtěli být násilím rekatolizováni, je výsledkem „ekumenického" úsilí katolíků po porážce českých stavů na Bílé hoře. To je důsledek katolické církve a jejího působení v českých zemích! Téhle skupině nelze věřit, a nesmí se jí věřit, proto považuji současné odhlasování „vyrovnání" aktuálními představiteli politické moci, které prošlo za pomoci hlasování zločinců - pravomocně odsouzených za korupci, za také zločinné a za projev vlastizrady, který jde přímo proti smyslu českých dějin jako takových – je důkazem, že představitelé moci u nás již nehájí české národní zájmy. To je zkrátka pozorovaný fakt.

Jan Ámos Komenský byl duchovním géniem a velkým duchem, který se objevil v českých zemích jenom proto, že jsme byli první zemí, kde byla uzákoněna náboženská svoboda. To je skutečný chceme-li říci „pokrok" a výdobytek husitských zbraní. Hned po porážce na Bílé hoře byla opět tato svoboda vyznání násilím potlačena katolíky. To jsou české dějiny a národní karma. Pokud dnes někdo vyzdvihuje Habsburky jako ideální státnost, je jen ve vleku vládnoucí ideologie, jejiž cílem je „odnárodnění" a zmatení české veřejnosti.

{backbutton}