J. A. Komenský byl velký duch, mystik Jednoty bratrské a pravé křesťanské spirituality, navíc s velmi rozvinutým darem duchovní vhled přenést do praktické roviny. Byl na svou tehdejší společnost příliš „napřed", neboť jeho myšlenky jsou nadčasové, jako všech mystiků. Za svůj život přišel o dvě manželky, děti, v Lešnu v Polsku mu shořela jeho takřka 20letá práce, nakonec skončil ve vyhnanství v Nizozemí, jako jedné z posledních protestantských zemí tehdejší doby. Svůj život skončil tak, že se již jako nemohoucí nechával na židli vynést na pobřeží, kde meditoval při pohledu na moře – také tak zemřel, v klidu, tichu a daleko od domova.
Jenom si připomeňme, že to, že musel opustit české země a spolu s ním všichni, co nechtěli být násilím rekatolizováni, je výsledkem „ekumenického" úsilí katolíků po porážce českých stavů na Bílé hoře. To je důsledek katolické církve a jejího působení v českých zemích! Téhle skupině nelze věřit, a nesmí se jí věřit, proto považuji současné odhlasování „vyrovnání" aktuálními představiteli politické moci, které prošlo za pomoci hlasování zločinců - pravomocně odsouzených za korupci, za také zločinné a za projev vlastizrady, který jde přímo proti smyslu českých dějin jako takových – je důkazem, že představitelé moci u nás již nehájí české národní zájmy. To je zkrátka pozorovaný fakt.
Jan Ámos Komenský byl duchovním géniem a velkým duchem, který se objevil v českých zemích jenom proto, že jsme byli první zemí, kde byla uzákoněna náboženská svoboda. To je skutečný chceme-li říci „pokrok" a výdobytek husitských zbraní. Hned po porážce na Bílé hoře byla opět tato svoboda vyznání násilím potlačena katolíky. To jsou české dějiny a národní karma. Pokud dnes někdo vyzdvihuje Habsburky jako ideální státnost, je jen ve vleku vládnoucí ideologie, jejiž cílem je „odnárodnění" a zmatení české veřejnosti.
(Z článku Jiřího Krutiny Výročí úmrtí Jana Ámose Komenského)
Stručný životopis
Roku 1592 se narodil učitel národů, biskup Bratří, veliký mystik, básník a pedagog Jan Ámos Komenský (Comenius).
O jeho rodišti byl veden staletý spor, zda je to Uherský Brod, či blízká Nivnice, anebo dokonce Komňa, patrně původní sídlo jeho rodu.
Syn mlynáře byl vychováván v nábožné pečlivosti, jako šestnáctiletý byl poslán do latinských škol v Přerově, po dvou létech do Heidelbergu. Navštívil mnoho měst v Německu i Holandsku, vrátil se 22letý do vlasti, učiteloval v Přerově a byl jmenován za kněze Jednoty bratrské. Byl kazatelem a dozorcem škol ve Fulneku, kde se poprvé oženil a prožil několik šťastných let, která byla náhle ukončena bělohorskou porážkou a počátkem pronásledování protestantů. Nalezl útulek na panství Žerotínově v Brandýse nad Orlicí, kde v chaloupce pod Klopoty se věnoval pilné spisovatelské práci.
R. 1622 usmrtil jeho ženu i obě děti mor a persekuce jej hnala z místa na místo. Protože mandát r. 1624 nařizoval všem, kdo nepřijali víru římskou, odchod z vlasti, putoval Komenský za hranice, nejprve do Lužic, potom do Polska, kde zakotvil počátkem r. 1629 v Lešně. Velký požár města a ztráta přízně dosavadního ochránce, pana Rafaela Leszczynského, přerušila slibně započaté práce a Komenský s jinými exulanty odešel do vzdálenější ciziny.
Jako host kupecké rodiny van Geer žil v Holandsku, navštívil Londýn, a r. 1642 se vypravil do Švédska ke kancléři Oxenstjernovi, jenž byl nadějí české emigrace. Stálejším útočištěm byl Komenskému pruský Elbing, odkud byl zvolen r. 1648 za biskupa Jednoty, vrátil se do Lešna, kde jej očekávaly nové rány rodinné (smrt druhé manželky) i národní.
Po míru vestfálském přesídlil do Uher, kde jako host knížat rodu Rákoczy dlel v Šáryšském Potoce. Po třetím krátkém pobytu v Lešně se jako 60letý vracel do Holandska, které bylo posledním jeho útulkem. Pronásledován krutými ranami, svědek zhroucení všech nadějí exulantů, poslední volený a posloupností svěcený biskup své Jednoty, zemřel v Amsterodamu dne 15. listopadu 1670, nezlomen beznadějí, pevně zakotven ve víře v konečné vítězství boží věci, po vykonaném nesmírném díle.
(Použitý zdroj: Os-obroda.cz )
{backbutton}
