Existují různé pohledy a různé rétoriky s nimi spojené. Obecně „pravicoví“ politici nám opakovaně připomínají totalitu minulého režimu – zejména když sami nedokáží nic jiného nabídnout. To je jistě v pořádku, ale je zajímavé, že nejsou tak horliví v případě jiných totalit – jako kdyby existovalo jediné zlo, a to zlo minulého režimu.

V případě bývalého pracovního tábora Lety u Písku, kde byl v době německé okupace ČSR romský pracovní tábor, v němž zahynuli lidé, se hovoří o zneuctění daného pietního místa nedalekým vepřínem, byť je prokázáno, že tento nestojí na místě bývalého tábora, ale o kus dále. Tedy je to spíše bezpodstatné horlení nad „neúctou“.

Je ale zajímavé, že naprosto jiný postoj mají radní Prahy v čele s primátorem Svobodou k působení římskokatolické církvi v českých zemích v minulosti. To, co přinesla vláda katolíků společně s Habsburky pro český národ je historicky, samozřejmě v negativním slova smyslu, nepřekonatelné. Nepřekonala to ani nacistická okupace, ani čtyřicet let vlády jedné strany minulého režimu. Stačí jenom srovnat čísla: počty mrtvých, umučených, vyhnaných. V těchto číslech tedy společná vláda katolíků – tedy zločinné náboženské sekty, která se maskuje za „křesťanství“, s rakouským rodem Habsburků nad českými zeměmi dosud nebyla svou zločinností překonána.

Přesto se nyní razí mantra: „Na Staroměstské náměstí je nutno vrátit, co tam právem náleží“. Jedná se o sloup na počest rekatolizace českých zemí a porážky českých stavů, a tedy likvidace neloajality českých kacířů k Římu, potažmo Vatikánu, který tam vědomě s tímto ideologickým podtextem umístili Habsburkové.

Jak to, že nikdo z našich politických představitelů, kteří nám opakovaně připomínají zlo minulého režimu, se nebouří a nevidí vrchol výsměchu a neúcty v tomto záměru?

Vždyť tento sloup, připomínající vítězství katolicismu nad „kacířskými“ Čechy, má být postaven na místě, kde po krutém mučení skonalo 27 představitelů české elity: intelektuální – ekonomické – politické – snad všichni utrakvisté – tedy podle katolíků kacíři – husité. Tato vražda 27 mnohdy už starců na Staroměstském náměstí v roce 1621 byl akt náboženské netolerance římskokatolické církve! Těchto 27 představitelů českých protestantských stavů bylo popraveno Habsburky a katolíky!

Vždyť tento sloup, připomínající vítězství katolicismu nad „kacířskými“ Čechy, má být postaven na místě, kde roku 1434 po krutém mučení skonal český šlechtic a husita – jeden z posledních táborských hejtmanů Jan Roháč z Dubé se svými 52 druhy. Byli zde po mučení popraveni oběšením. Tato vražda 52 radikálních táboritů se svým hejtmanem byla opět výsledkem náboženské netolerance římskokatolické církve! Těchto 52 představitelů českých odpůrců Říma a Zikmunda Lucemburského, který se v mnohém provinil na českém národě a jeho králi Václavovi IV., bylo popraveno cizím panovníkem – Němcem a katolíky!

Vždyť tento sloup, připomínající vítězství katolicismu nad „kacířskými“ Čechy, má být postaven na místě, kde byl popraven i vůdce novoměstských husitů, kněz Jan Želivský. Opět šlo o oběť náboženské nesnášenlivosti a netolerance.

Ten sloup byl stržen na znamení vítězství nad porobou, nad netolerancí, nad nesvobodou. Byl ve své době symbolem nenáviděného mocnářství a nadřazenosti německého živlu nad českým v našich zemích, proto jej pražští občané s vyhlášením samostatného ČSR prostě strhli. Mimo jiné se tohoto účastnila i Milada Horáková, národní socialistka, pozdější spolupracovnice E. Beneše, později popravená komunisty. I sám TGM toto stržení uznal.

Mimo jiné se nabízejí jiné věci, které lze „navrátit“ na Staroměstské náměstí, když už se radnice ohání tím, že se „na náměstí má vrátit to, co tam právem patří“.

Například tzv. renesanční Krocínova kašna, která zde byla. Proč ta není vrácena, ale sloup náboženské netolerance ano?

Proč stále mezi věžemi Týnského chrámu na nás má shlížet Panna Maria, a ne zlatý král Jiří z Poděbrad, jenž tu před rekatolizací býval a z jehož zlata vznikla Mariina svatozář?

O co tedy v případě oné snahy o novo-vztyčení „mariánského“ sloupu tedy jde? Má si národ připomenout svou porobu a vražedný nástup katolicismu, který nekatolické Čechy kdysi násilím „vrátil do lůna římskokatolické církve“ – dodejme, že neúspěšně. Blíží se snad doba, kdy opět nastane období netolerance a jednostranné nenávisti ke všemu, co nebude odpovídat „jedinému pravému myšlení“?

Dle mého názoru by na Staroměstském náměstí měl naopak stát zcela nový a důstojný památník jako připomínka toho, kam vede náboženská netolerance a jakákoliv podoba elitářství a nadřazenosti a monopolního myšlení, který by důstojně generacím budoucím připomínal :

  • Postup Říma a katolíků proti českým husitům v roce 1434.

  • Postup Habsburků a katolíků proti českým protestantům v roce 1621.

  • Socha Jiříka z Poděbrad – skutečného českého osvíceného panovníka, který právě kladl důraz na náboženskou toleranci v českých zemích.

Anebo to se zrovna v dnešním politickém klimatu nehodí, a spíše se požaduje pravý opak?

Proč si nepřipomínáme skutečnost, že to byli právě Češi a náš stát, který jako první v Evropě měl zákonem uzákoněnou náboženskou svobodu? Vždyť to je náš humanistický vklad do evropského myšlení – to je hodnota přesahující celé baroko se svými tlustými andělíčky a kostely!


Související články:

Ing. Jiří Krutina: K Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí v Praze

Prof. ThDr. Zdeněk Kučera, ThDr. Jiří Vaníček: Stanovisko Kulturní rady CČSH k oživení a dotvoření Staroměstského náměstí v Praze

Marie Neudorflová: Manifestace proti postavení Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí

{backbutton}

Additional information

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich