Dopisy Karla Havlíčka odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života.

O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. První z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci do konce roku 1842 (odjezd do Ruska)... 

7. 3. 1850 –  Narození prvního československého prezidenta TGM.

tgmDnes si často jenom připomínáme životopis TGM. Co ale chybí míním, je opakované seznamování zejména s názory a idejemi TGM a jejich studium pro dnešní dobu. To je to, v čem pokulháváme a co se nám nedaří. Přitom TGM je součástí našeho dějinného vědomí, byl první prezidentem obnoveného samostatného státu, obnoveného současně v historických hranicích země Koruny české. Mnoho politiků má při různých výročí plné řeči odkazu TGM, ale soudě podle jejich vlastního jednání, o TGM a jeho pohledu na svět ví málokdo.

Text Ivo Šebestíka uvádí do širších souvislostí některé pokusy o nové pojetí českých dějin, v rámci kterého boření mýtů nahradilo boření národních dějin, které jsou tak redukovány na „omyl“ či karikaturu.V současné epoše globalizace, oslabování národních států a překrývání původních kultur a tradic jednou univerzální „pop-kulturou“, se může téma zabývající se ochranou národních dějin jevit jako neaktuální, nepatřičné a nepotřebné.

 

Právě vyšel dotisk historické práce věnovaná období prezidentství T. G. Masaryka (1918-1935) patří k tomu nejlepšímu, co bylo o novodobých českých dějinách napsáno. Je zároveň monumentálním i čtivým obrazem dobové české společnosti.

V roce 1990 se spisovatel Jiří Kovtun pustil do své životní literární práce, kterou psal celých patnáct let: při postupném studiu archivů kongresové knihovny ve Washingtonu, kde pracuje, a nově přístupných archivů v České republice psal první souhrnnou monografickou knihu o T. G. Masarykovi [...]

„V českých duchovních dějinách byl tento nonkonformní intelektuál prvním filozofem v ryzím slova smyslu. Filozofie pro něj nebyla předstupněm k teologii a církevní kariéře, nýbrž svéprávnou naukou zabývající se makro­kosmem i mikrokosmem.“   ~ František Šmahel

Postupně uzrávala myšlenka seznámit se důvěrně s osobou, otázkami a životem Jeronýma Pražského, neboť jsem pociťoval, že půjde o vnitřní dobrodružství, že za jeho his­torickým obrazem se skrývají širší témata a skutečnosti, potenciality, které čekají na své otevření.

Additional information